Píseň rozsévačova

Siju pšenku na souvrati,
siju naději;
svaté bozí požehnání
stále budiž s mojí dlaní,
s mými kročeji.

Poletuje pšenka z dlaně
jako zlatá zář;
zasévám tě v širé lány
Pánu Bohu do ochrany,
dař se, pšenko, dař!

Brázdy tě zvou do náruče,
odpočiň si v nich;
skřivánek tě ukonejší
svojí písní nejkrásnější
do snů líbezných.

Dřímej, pšenko, v loktech pole
zimu celinkou;
před mrazy ve chladném loži
ukryje tě anděl boží
bílou peřinkou.

Až pak slunko v naše lány
dýchne tepleji:
dej nám Pán Bůh pěkné časy,
tvému stéblu zlaté klasy
i mé naději.

Autor: Jozef Kožíšek

Zdroj: Jiskry a plamínky