Valina: Diskuze

Pro nás je to právě super na ven. Ideál pro děti kolem 2 let.

Voda se doplňuje z kohoutku. To je výhoda. Je ale dobré tam vodu nenechávat a nenalívat zásobník plný. Je lepší trochu a několikrát za den třeba vyměnit. Stojatou vodu bych z toho už nepila ani já ;)

Souhlasím. V naprostou anarchii také nevěřím. Teď jsem si to po sobě ještě jednou přečetla a chápu, že to tak trochu vyznělo :D Spíš mi šlo o to uznat dcery pocity. Říct jí, že chápu, že už je velká holka a má svůj názor a respektuji ho. Dětem to totiž většinou stačí a postupně začnou samy obracet. Vlastně jim jde většinou spíš o pozornost. Ostatně to podle Vašeho dnešního komentu u Vás bude nejspíš také tak. U nás je většinou mazlení a trocha času také lék na všechny bolístky. Ostatně třeba dnes jsem měly takový celý den. Mamka měla málo času a hodně práce a to se neodpouští :)

Chápu Vaše důvody a chápu i ty dceřiny. Má prostě jiné priority, což je pochopitelné. Obávám se, že pokud do ní "hučíte" už 4 roky, nejde už vůbec o to oblečení jako takové, ale bude za tím skryto něco jiného. Toto už nelze vyřešit zde. Za sebe bych to přestala s dcerou řešit, ale zároveň bych jí ani tedy nekupovala nové kalhoty. Jestliže jí ta díra na koleni nevadí, proč by měla vadit Vám. Její postoj změnit nemůžete, ale můžete změnit ten svůj. Pokud si pak nové kalhoty vyžádá, musíte udělat už při koupi dohodu: "Ano koupím ti nové, ale pouze za předpokladu, že je budeš nosit pouze do školy a doma si je převlékneš." Pokud se na takové dohodě shodnete předem, bude ji věřím respektovat. Pokud by i s tím měla problém, vůbec bych se nebránila tomu přesně dceři vypočítat, kolik času mi trvalo vydělat na ty kalhoty a tím pádem i kolik času jsem kvůli těm kalhotám nebyla (a bývala bych radši byla) s ní. V žádném případě bych jí to nevyčítala. Jen ji informovat, aby pochopila, proč je to pro Vás tak důležité.

Ano, to chápu. Moje maminka tak právě také vyrostla a proto se nás vždy snažila opečovávat. Důležité je najít ten správný kompromis. Žádný extrém totiž není příliš zdravý. To jistě ale nebude Váš případ :)

Při vší úctě ke své mamince, kterou zbožňuji, Vám můžu říct, že přesně takto jsem vyrostla já. Nikdy jsme nic nedělali, protože maminka to dělala z lásky za nás a věřte mi, že opravdu platí: "Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.". Ta motivace se mi pak hledala opravdu těžko a bolestivě, protože na to učení je pak člověk už sám. Neříkám, že dítě má být doma otrok, ale je pro ně mnohem příjemnější, když mu při učení asistuje milující osoba, na kterou se může vždy obrátit pro pomoc, než když se pak vše musí učit sám v dospělosti. Je také otázka, jak se ta dospělost pak vlastně pozná. Člověk, který je závislý na "péči" rodičů, to má pak velmi těžké, když se má najednou odstěhovat a být "svobodný a volný". Možná i proto bydlí dnes děti tak dlouho s rodiči. To je ale samozřejmě jen úvaha.

Protože je každá rodina jiná, potřebovala bych pro konkrétní radu znát Vás i Vaši rodinu. Paušální rada bohužel neexistuje. Pro začátek by ale pomohlo, kdybych věděla, co Vám dcerka odpoví na otázku: "Proč se nechceš převlékat?" Ptala jste se už? A jak zněla odpověď? Snažila bych se nejprve pochopit její důvody. Když Vám je totiž řekne, máte na čem stavět a můžete argumentovat a navzájem najít kompromis. Třeba jsou její důvody oprávněné. Další věc je, kdo toto pravidlo vytvořil a jak bylo předáno dceři. jestli jako povel nebo jí bylo vysvětleno, proč je to pro Vás tak důležité (protože pro ní to evidentně důležité není). Nutit někoho dělat něco, co on nechce "jen" proto, aby vyhovělo mým potřebám, v tom bohužel neumím poradit. Chcete-li, aby se dcera převlékala, pak v tom i ona musí najít svůj zájem a ne, nemyslím tím nějakou odměnu (kokino nebo tak). Každopádně přeji, ať se na všem dohodnete ke spokojenosti obou stran. Hlavně v klidu a bez křiku. Jakmile začnete chytat nerva (což je normální), radši to odložte na jindy.

2. část odpovědi týkající se oblékání je zde: Oblékání doporučuji nikdy nedělat ve stresu. Radši si přivstaňte nebo si věci plánujte na později, ale ve stresu to většinou nejde (nebo jde, ale často ne respektujícím přístupem ;) Prostě jakmile to nevydržíme a začneme trojčit, dítě se šprajcne. Dobré je začít už od malička tím, že popisujete, co děláte a dítě začne postupně samo spolupracovat. Teď oblékneme pravou ruku, teď levou ruku... Vytvořte si takový oblékací rituál. Jinak nám pomohlo, když jsem to otočila a dceři vysvětlila, že oblékáním pomáhám já dceři, ne ona mně. "Pomůžu ti se obléct nebo chceš sama?" "Chceš jít ven? Tak ti pomůžu se obléct? Ven chodíme pouze oblečení."... apod. Uvidíte, jestli některá z variant bude ta pravá pro Vás, ale hodně záleží na konkrétním dítěti. Paušální návod k použití neexistuje :) Každé dítě je jiné. Důležité je snažit se zachovat klid. Radši si dejte chvilku pauzu a prodýchejte vztek, než abyste jednali v afektu. Děti se vše teprve učí a tím, že zvládneme vlastní vztek, jim jdeme tím nejlepším příkladem. Přeji hodně trpělivosti a krásných společných chvil. Valina

Ahoj, tady TA Valina ;) Za prvé moc děkuji za podporu, které si opravdu cením. Jste všechny báječné mámy - už jen proto, že se staráte, zajímáte se a čtete, jaké jsou možnosti. Byl tu vznesen v komentářích 1 dotaz, který jsem už komentovala na Facebooku, ale ráda odpověď přidám i sem. Týkal se nepopulárních činností, jako jsou úklid hraček a oblékání. Aktuálně tímto obdobím s dcerou procházíme ;) Při úklidu hraček mi pomáhá nenechat vše až na večer. Večerní nepořádek po celém dnu děti do určitého věku uklidit prostě nezvládnou. Vezměte si, jaký je to zápřah pro nás. Zvládnou ale uklízet v průběhu dne po malých částech. Ideál je hračku vyndat, pohrát si a uklidit na místo - to ale vyžaduje opravdu hodně důslednosti. Hodně v tom pomáhají právě tácky, které dítěti přesně ohraničují místo pro hračku, která se tak i jednodušeji přenáší. Další výhodou je i to, že pokud mají děti vyskládané tácky na otevřené polici, přesně vědí kde která hračka má své místo. Důležité je také to, aby hračky byly vždy na stejném místě. Dětem dává tato organizace velký pocit jistoty, protože přesně vědí, kde co najdou a mohou tak být samostatné. Jinak při úklidu samotném se mi vyplácí model "já uklidím tohle a ty zase tohle" a také je super jakoukoliv činnost obrátit v hru. Pokud ale vidím, že toho prostě dítě už má plné zuby a je utahané, nelámu to přes koleno. Všeho s mírou. Jinak u nás obecně před nepopulárními činnostmi pomáhá všeříkající výkřik "Hurááá" a dcera se většinou chytne :D