ustarana: Diskuze

Právě si dělám řidičák, abych měla s dětmi snadnější cestování. Když už nic víc, tak alespoň ty svačiny nebudu muset tahat v cestovní tašce, ale v kufru auta. Nevím proč, ale děti mají na cestách neskutečný hlad, a i cesta do sousedního města (cca 20 km) znamená plný batoh jídla a alespoň 3 zastávky v různých občerstveních.

Toto je opravdu šílené. U obou dětí jsem měla monitor dechu. Byla jsem klidnější, už jen proto, že kdyby se opravdu něco dělo, mám možnost to zvrátit.

Vytírám jednou za 2-3 dny. Při každém úklidu otírám kliky, vypínače, úchyty na skříních a kuchyňské lince. V období, kdy se dá hodně větrat, používám na úklid ocet, sodu a kypřící prášek. V zimě se spíše přikláním ke klasickým čističům, které mají příjemnější vůni.

hrajeme společenské hry, děláme pohybové říkanky, tančíme na hudbu, čteme knihy, tvoříme z papíru, pečeme něco dobrého, a občas, když jsou děti dlouho nemocné, si děláme válecí odpoledne (zatáhneme rolety, roztáhneme sedačku, vezmeme si peřiny a díváme se na pohádky)

Vždy malují jen na papír. Občas jim ujede ruka z papíru a čmárnou i po stole, ale to je opravdu nehoda a ne úmysl. Ani jedno z dětí nikdy nenapadlo malovat jinam než na papír nebo tabuli. Naštěstí.

Moje děti pomáhají moc rádi. Jsou ještě malí, takže pomoc je spíš ve smyslu, podej, odnes, přines, ukliď, zamíchej, nasyp, přidej... . Ale aspoň se učí, jak to v kuchyni funguje a že vaření má nějaký postup, který se musí dodržovat.