Dětem se snažím věnovat podle věku. Jinak se věnuji sedmiletému synovi, tady je to hlavně příprava do školy a jinak se věnuji dvouleté dceři - s ní hlavně zdokonaluji jemnou motoriku při stavění kostek, nebo teď hodě sledujeme obrázky v knížce. Já je pojmenovávám a ona některé zopakuje. Nebo hledá zvířátka. U pětiletého syna je to hlavně správná výslovnost. Postupně po něm i chci, aby mi pohádku, kterou přečteme povyprávěl vlastními slovy. Dle logopedičky má velkou slovní zásobu což je dobře. Na děti jsme doma nikdy nešišlali a měli volnost pohybu. Žádné vodítka jak kolikrát dnes vidím jsme nepoužívali. Neustále musela být maminka ve střehu. Tak to máme i v přírodě. Po dešti nám třeba cesta do školky, která za sucha trvá pět minut, tak trvá i patnáct minut, protože sledujeme po cestě žížaly a slimáky a u každého zvířete se musíme zastavit.

Při třech dětech snad neřeším nic jiného než boty. Dbát i na kvalitu, ale hlavně na cenu, nejdražší boty mají děti kolem 600 Kč, na dražší by jsme neměli

Tak u nás zaručeně platí, když řeknu "Ja Fix". Nevím co je na tom takového směšného, ale vždy ho to rozesměje. Už od jednoho roku, i teď ve čtyřech.

Jsem ráda, že jsou moje děti velké tak jak jsou. Mám dva kluky ve věku 6 a 4 a holčičku 21 měsíců. Všechny tři jsem zpočátku uspávala v rukou. Dnes je výhoda, že kluci usínají jenom s přečtením pohádky. U naší malé si musím lehnout. Je to někdy na půl hodiny, někdy na hodinu. Rituál uspávací nemá žádný. Všechny jsme odbourali a jsem ráda.