Jazýčku, tuž se!

Zeptala se lišky liška, co by chtěla na ježíška.

Jistě, povídá ta liška, co se jí ta druhá liška

ptala, co chce na ježíška, nejlepší by byla knížka.

V tom však hajný Melíšek našel jejich pelíšek.

Rychle, povídá ta liška, ta, které ta první liška řekla , co chce na ježíška,

- říkali jí Eliška – vidím pana Melíška.

A tak honem obě lišky vyběhly z podzemní chýšky,

rychleji než Melíšek uměl střílet do lišek.

Smíchem se pak první liška – té říkali Pampeliška –

i ta druhá Eliška popadaly za bříška.