Lhaní u dětí: proč děti lžou a jak správně reagovat

Proč děti lžou

Lhaní u dětí skoro vždy něčemu slouží a málokdy je to zlý úmysl. Menší děti lžou nejčastěji ze strachu z trestu, ze snahy zalíbit se, nebo aby dosáhly, co chtějí. Někdy si prostě jen přikrášlí příběh nebo spojí svá přání se skutečností. S věkem se lhaní mění a školák už dokáže lhát cíleněji, třeba aby se vyhnul průšvihu. Když pochopíte, co za konkrétní lží stojí, snáz na ni zareagujete rozumně místo výbuchem.

Kdy jde o fantazii a kdy o lež

U předškoláků je hranice mezi výmyslem a lží ještě dost tenká. Malé dítě, které tvrdí, že mu obří pes snědl svačinu, většinou nelže v pravém slova smyslu, jen má bujnou fantazii. Berte to spíš s humorem a hravě to uveďte na pravou míru, není potřeba dělat drama. O skutečnou lež jde spíš tehdy, když dítě vědomě zapírá něco, co udělalo, aby se vyhnulo následkům. I tak platí, že čím klidněji reagujete, tím míň důvodů má dítě příště zapírat. Zdravému vztahu pomáhá, když je rodič pro dítě čitelný, o čemž píše text rodič by měl být pro děti čitelný.

Jak reagovat na lež

První pravidlo je nevybuchnout. Když dítě za přiznání sklidí křik a trest, naučí se příště lhát líp, ne mluvit pravdu. Oceňte, že se přiznalo, i když udělalo chybu, a řešte spíš tu chybu než samotnou lež. Vyhněte se nálepkám typu lhář, dítě si je snadno vezme za své. Dejte jasně najevo, že na pravdě si zakládáte a že se na sebe chcete moct spolehnout. A hlavně jděte příkladem, protože děti kopírují, a rodič, který běžně použije lež, kázání o pravdě nezachrání.

Jak předcházet lhaní

Nejlepší prevence je prostředí, ve kterém se dítě nebojí říct pravdu. Osvědčuje se:

• reagovat na přiznání klidně a bez ponižování,
• nestavět dítě zbytečně do kouta otázkou, na kterou zná odpověď,
• držet přiměřené a předvídatelné následky, ne drakonické tresty,
• chválit upřímnost, i když je nepříjemná.

Když má dítě jasné a vlídné hranice, méně často sahá ke lži, o čemž mluví i text Děti potřebují hranice. Cílem není dítě nachytat, ale vést ho k tomu, že pravda se vyplácí.

Kdy zpozornět

Občasná lež k dětství patří a sama o sobě není důvodem k obavám. Zbystřete ale, když dítě lže často, promyšleně a bez zjevné příčiny, nebo když se lhaní pojí s dalšími potížemi, jako je krádež, agrese nebo stažení se do sebe. To může být signál, že dítě něco tíží. V takovém případě se zaměřte na to, co se za tím skrývá, a při přetrvávajících potížích se poraďte s odborníkem. Většinou ale platí, že s klidem a dobrým vztahem lhaní časem odezní samo. Buďte proto spíš trpěliví než přísní a soustřeďte se na vztah, ne na přistižení. Dítě, které ví, že mu doma naslouchají a neztrestají ho za pravdu, má mnohem míň důvodů lhát. A když občas zalže, berte to jako příležitost něco ho naučit, ne jako selhání, ať už vaše nebo jeho. Většina dětí z téhle fáze v klidu vyroste a důvěra mezi vámi zůstane.