První věc co mě u obou porodů napadlo. Strach o syny a bolest. Jakmile jsem je porodila, tak byla úleva, že to mám za sebou a synové jsou v pořádku. Při druhém porodu se mi moc líbilo, že jsem celou dobu co jsem byla na porodním sále po porodu, ho mohla mít u sebe.

Porod - už mám za sebou dva, tak už tak trochu vím co očekávat, přesto i po druhé přišli obavy, strach a naděje, že se třeba jen na ultrazvuku spletli a přijde opačné pohlaví

Nejvíc jsem byla zvědavá, jak miminko bude vypadat a pak taky, jak moc to bude bolet

Porod mě teprve čeká a samozřejmě mám obavy, nedokážu si představit tu bolest, strach... Čím více se blíží, tím více se snažím obklopovat lidmi, kteří o porodu mluví hezky a považují ho za nezapomenutelný a krásný zážitek.

Když se řekne porod vybavím si pouze bolest.Když jsem rodila,řekla jsem že už víckrát nebudu.Syn má 19 měsíců a bolest z porodu už pomalu mizí a přemýšlíme o druhém dítěti.Porodu se děsím už teď

porod mam spojeny jak s bolesti tak s krasnym okamzikem narozeni nasi holcicky A taky z uzasne podpory partnera

Muj porod napadalo me veliky ocekavani nenechali jsme si zjistit pohlavi doufani ve zdravi mimca a urcite teseni na spolecny chvile doma ja tata a nase mimco no popravde jsem na porod ani moc nemyslela porad jsem videla jak to nse stesticko na tom sale drzim v naruci takze jsem se nebala dokonce dve hodiny pred porodem jsem byla v pohode nevim jestli to teda nebylo davkou leku na vyvolani ale az jsem jela na operacni sal tak jsem dostala strach z epiduralu jinak z porodu vubec pak me uspaly a ta moje mala opicka byla na svete

Porod mě teprv čeká, nějak extrémně strach nemám, když to zvládli ostátní tak i já, to si vždy řikám pro sebe, jsem člověk se sociální fobií, což mě někdy ničí ale miminka jsem si strašně moc přála.. , z čeho mám je to úzkost kolik lidí mě na sále uvidí a nebo že zanechám na sále překvapení (klystýr rozhodně odmítnu, bylo by to jen horší a už by se to nezastavilo, asi rači se smířím s tou představou) :D ale zase však oni toho už viděli.. no s timi kontrakcemi to je asi z celého porodu nejhorší, jenže si to dokážu představit... každý měsíc když jsem měla menstruaci mám extrémni bolesti že se povaluji po zemi rozhodně víc než ostatní a je to pro mne horror, vůbec než zaberou prášky a tak většinou to zaspím bolestí..) vím že to bude ještě nejspíš horší ale dokážu to když pomyslím kdo na mě čeká a chce ven Rozhodně se tím nebudu stresovat jinak to zpackám ještě víc.. musíme mít dobré seběvědomí

Bolest. Je a nebo není součástí porodu? Je možné porodit dítě bezbolestně? Jsem názoru, že některé ženy prožijí porod s jiným vjemem než je bolest, ale většina žen nějakou míru Bolesti u porodu zažívá. Nabídnu Vám možná trochu jiný pohled na bolest než jak jsme zvyklé o ní uvažovat. V běžném životě je bolest něco, co se snažíme eliminovat a nějakým způsobem ovlánout. Bolest nám signalizuje, že je v našem těle něco v nepořádku a je potřeba s ní něco udělat. Bolest u porodu naopak signalizuje, že vše probíhá tak jak má. V našem těle startuje přirozené opiáty endorfiny, které nám pomáhají se s bolestí vyrovnat. Další velmi důležitý aspekt je, že nás nutí věnovat pozornost našemu tělu a naslouchat mu. Tím, že si uvědomujeme naše tělo a jsme na něj napojené můžeme být ve spojení i s naším dítětem. Porod je přechodová událost v životě ženy na jeho konci je jiná žena. Žena, která má v náručí svoje dítě.

Hned po porodu jsem si říkala, že to nebylo tak hrozné a že určitě ještě jedno dítko chtít budu. Tak v únoru uvidíme, jestli to bude zase tak v pohodě