Paní koza

V Pantáticích na návsi, kde zvedají nožku psi, snila koza o veselce, učila se mečet tence,

z pavučiny měla vlečku, jenže - jednou u chlívečku přiznala: Jsem bez věna a co více - dřevěná!

Ženich kozel z Kozlomil ukrutně se rozzlobil a hned pyšně dědinou

vyšlápl si za jinou, jenže - bouřka, blesk a hrom - překlopila na něj strom.

Koza ale netruchlila, hned tam byla a s ní pila, řezala strom na polena, vděčný ženich na kolena

klekl, že se s kozou oddá, jenže - přišla velká voda a jako loď bez vesla ženíška pryč odnesla.

Nevěsta se nezalekla, za kozlem by šla do pekla, a v té strašné povodni

hledala ho mnoho dní, jenže - když ho vylovila a když slavná svatba byla,

přiletěl roj divých včel...

(Kozel svatbu promečel.)

Autor: Pavel Šrut

Zdroj: Hlemýžď Čilišnek