Žlutá bunda s pokaženým zipem

Byl jednou jeden malý chlapeček, jmenoval se Martínek, a ten chtěl být už veliký. 
Proč tak pomalu roštu, myslel si, nemůže to jít trochu rychleji? 
Tatínek s maminkou chodili večer do divadla, Martínek musel být doma, a když se myl a čistil si zuby, zlobil se: 
Proč mám chodit pořád do dětského divadla na odpolední představení? Chci chodit do divadla večer. Proč jen tak hrozně pomalu roštu? 
A než usnul, velice se mračil. 
Jednou dostal novou žlutou bundu se zipem, jakou nosívají velicí kluci, a to se mu líbilo. 
Se zipem se dá už něco dělat, řekl mamince, knoflíky nejsou k ničemu. A hrál si se zipem na rychlíky, tahal zip nahoru a dolů, jen to hvízdalo. 
Netrap pořád ten zip, zlobila se maminka, pokazíš ho a bude zle. Zip není na hraní. 
Dobrá, řekl Martínek, budu si s ním hrát jenom na nákladní vlak, který veze jablka a pomeranče, koukej, jak jede pomalu. 
A maminka, když viděla, že Martin jezdí se zipem opatrně, řekla: 
Na nákladní vlak si můžeš hrát, ale s rychlíky dej pokoj. 
Jednou šli tatínek s maminkou zase večer do divadla, Martínek se díval na jejich černé šaty a myslel si: 
Tak kdy už konečně budu veliký, kdy už budu chodit večer do divadla? Vždyť se to vůbec nehýbe z místa. A zlobil se. 
Běž brzy spát, Martínku, řekl tatínek, než odešli, umyj se, vyčisti si zuby a hezky spi. 
Ale Martínek se moc zlobil, zlobil se i na vodu, na mýdlo, na zubní kartáček i na ručník a místo mytí si hrál se zipem. 
Když nemůžu večer do divadla, budu si aspoň hrát se zipem na rychlíky, řekl si a tahal zip nahoru a dolů, jen to hvízdalo. 
Ale najednou rup a bylo po zipu. Zip mu zůstal nahoře u krku a Martínek s ním nemohl hnout, ať dělal co dělal. Musel v bundě spát. 
To jsem zvědavá, řekla ráno maminka, jak Tě z té bundy dostaneme. S tím zipem nikdo nehne. 
A opravdu, se zipem nikdo nehnul a Martínek musel v bundě zůstat. 
Zpočátku mu to ani trochu nevadilo, ale jak rostl, byl z toho celý nesvůj. 
Ruce měl pořád delší a delší a rukávy kratší a kratší, marně si je popotahoval. 
Nerostu nějak moc rychle? napadlo ho někdy, jak budu za chvíli vypadat? 
To víte, že to nebylo nijak hezké, Martínek byl už veliký, vyšší než tatínek, nosil klobouk, brýle a veliké vousy a k velikým vousům se malá žlutá bunda vůbec nehodí. 
Jednou řekl tatínkovi a mamince: 
Dnes večer jdu do divadla. 
Proč ne, řekli tatínek s maminkou, jsi už veliký, máš vousy, proč bys nešel? 
A tak si Martínek koupil v pokladně lístek, ale představte si, dovnitř ho nechtěli pustit. 
Jak to, řekli mu, že jdete večer do divadla ve žluté bundě? Takhle se smí jenom do divadla pro děti. 
Co mám dělat, řekl Martínek, nemohu se z té bundy dostat, pokazil jsem zip. 
Aha, řekli mu, neměl jste si hrát se zipem na rychlíky, zip není na hraní. 
A tak musel Martínek zase do dětského divadla na odpolední představení, ale moc ho to nebavilo, protože všechny děti se na něho otáčely a říkaly mu, chlapečku, kde se dostanou koupit takové vousy?

Zdroj: www.abatar.cz