Ze života polního šneka Ferdy

Šel tak jednou hlemýžď Ferda kolem kamínku u potoka, když tu na něj z borového hájku znenadání něco udělá BAF. 
„Pozdrav pánbu.“, odpoví Ferda a pátrá, co to. 
Nikde nic, tak jde dál a najednou BUM ..... šiška jako dům. 
„Co mi slintáš kolem mého kamínku?“, ptá se šiška. 
„Já neslintám, já jedu a ten kamínek není Tvůj,“ děl asertivní šnek Ferda. 
„A já Ti povidám, že je můj a koukej mazat jinam!“, přitvrdila šiška. 
„Heleď, šiško, zajeď zpátky na strom, než Ti jiná šiška obsadí větev!“ 
„Abysem Ti nezavázala tykadla, šneku drzej!“ 
„Abysem Ti neoslintal kůru!“ 
„Hlemejžď, já Tě varuju. O D P R E J S K N I !!!“ 
Ferda si protáhl tělíčko a otevřel okýnko u domečku: 
„To se nám dnes udělalo krááásně…“, a namířil jedno oko k obloze a druhým pozoroval šišku. 
Šiška se hrozivě napřímila a blížila se k Ferdovi. 
Ferda zařadil třetí světelnou rychlost a zvolna najel na kamínek. 
„Udělám z Tebe kyblík na lýkožrouty!“, zasípala šiška a vrhla se Ferdovi po domečku. 
Ferda cítil, jak ho šiška táhne za záclonku dolů, snažil se seč mohl, zastavit to nešlo. 
Pomalu sklouzával dolů po vlastní stopě a v odlesku okýnka se míhala strašlivá šiška… 
I zaslinil, co kanálky daly, šišce odjely nožičky dozadu a bříškem se přilepila k šutříku. 
Upatlaná šiška pustila Ferdu a vztekle shrabávala rozjeté pařátky k sobě. 
„Fůůůj…“, šklebila se, otírala si packy o suchou stranu kamínku a nožičkami šudlila trávu. 
„Z takhle hnusnýho šneka…“, ohlídla se k lesu, odkud se ozýval poťouchlý smích a zvýšila hlas, „… si udělám kyblíky tři a zbytkem pomažu okolní větve!“, dodala výhružně k lesu. 
Ferda mezitím vyjel na vrchol kamínku a bojovně sklopil tykadla. 
„Tak polez nahoru, slizká šiško!“, pochlapil se Ferda, „kyblík čeká…“ 
Šiška zanechala očisty, zle se podívala nahoru na Ferdu, pak na kámen a obešla jej z druhé strany. 
„Teď už to máš spočítaný!“, a rychle stoupala po suché straně kamene vzhůru. 
Ferda koukal, jak se přibližuje a natahuje po něm pařátky. Už, už ho chytala za šermující tykadla, když tu Ferdovi padl do oka potok za kamínkem. Trošku se pootočil, a v momentě, kdy se dřevěná pracka dotkla domečku, zaslinil ze všech zbylých šnečích sil a šiška odjela na přívalové vlně plavně až do potoka. 
„Šiška je dřevo…“, přemýšlel Ferda při pohledu na šišku zmítající se v živlu, „… topit by se tím pádem nejspíš neměla… takže mi asi mává.“ 
„Nu což.“, pomyslel si dobromyslně Ferda, vytáhl kapesník a mával šišce tak dlouho, dokud nezmizela pod nejbližším jezem. 
„Tak to bysme jako měli.“, Ferda schoval kapesník, vylovil tužku a krasopisně přimaloval na domeček další čárku. 
Tak, milé děti, teď už víte, odkud mají šneci čárkované domečky.

Zdroj: www.abatar.cz