Tři císařské otázky

zobrazeno 56×

Vložil(a): jitkamety, 20. 6. 2016 16.10

To jednou před více než sedmi sty lety žil na hranicích říše jeden markrabě, přízviskem Vlkovec, a ten dělal tomu jménu čest. Byl to zlomyslný a divoký jako vlk, svými poddanými, chudými sedláky, pastýři a dřevorubci byl právě tak nenáviděn jako obáván. Jak lid trýznil a utiskoval, to by nikdo na nebesích nevymaloval. Desátky vymáhal bičem a na opevnění hradeb nutil robotovat i starce. Ale největšího bezpráví se dostávalo sedlákům, a to díky jelenům a divokým sviním, které hrabě ve svých hlubokých lesích po celý rok hájil a na které potom v čase žní pořádal se svou družinou každý týden divoké štvanice.
„Co je mi do sedláků a jejich polí?“ vykřikoval Vlkovec opovržlivě „Hejsa! Za mnou!“ Nasadil svému koni ostruhy a cválal se štěkající smečkou skrze zralá obilná pole. „Tak Vy si chcete stěžovat, Vy šmejdi?! Dejte si pozor, nebo si budeme stěžovat my, ale s měřicemi a centnýři. Chcete jít žalovat císaři?! Ale? Co je mě do císaře?? Já jsem Váš pán, já a nikdo jiný!“ Nu, nebylo to poprvé, co se lid hlasitě a zřetelně stavěl proti markraběti, až ty stížnosti dospěly k císařovu uchu.
Ten však dlouhý čas mlčel, až mu jednoho dne oznámili, že markrabě Vlkovec císařské příkazy neposlouchá a z úst vypouští jméno Jeho Výsosti s pramalou úctou; tehdy si císař pomyslel, že čas se nachýlil a vzdornému markraběti je nutné udělit lekci. Vyslal tedy do hraniční marky posla a přátelským přípisem hraběte pozval, aby se za tři dny dostavil na císařský zámek. Markrabě Vlkovec přišel ve stanoveném čase a byl ihned uveden do císařských komnat.
„Jak se Vám daří, milý hrabě?“ jal se hovořit císař.
„Dobře, velmi dobře!“ odvětil tento.
„Nemáte opravdu žádné stížnosti ani starosti?“
„Nevím, na co bych si měl stěžovat a také co bych si měl přát.“ odvětil pyšně Vlkovec, ale z jeho hlasu bylo cítit obavy z podivných císařových otázek. „Ale Vaši sedláci vědí, na co si mají stěžovat a já, Vlkovče, mám přání přehršel!“ řekl císař přísně a jeho oči plály:
„Já mám plnou knihu starostí a stížností, více než by Vám bylo milo. To buďte ujištěn! Dám Vám tři otázky, dobře poslouchejte! Za prvé, co je drahé císaři? Za druhé, co je drahé sedlákovi? Za třetí, jak daleko od sebe bydlí štěstí a neštěstí? Ode dneška za měsíc mi na mé tři otázky přinesete odpověď, pokud ne, pak je Váš markraběcí titul i Vaše panství pro Vás ztraceno, můžete jít!“
Tak to byla ta nejdelší a nejsmutnější cesta, kterou Vlkovec ve svém životě vykonal. Na cestu domů potřeboval dvojnásobný čas a vůbec nevnímal tu pestrobarevnou krásu podzimního dne se svou vší krásou a kouzelným ptačím zpěvem. Jel hluboce ponořen do svých temných myšlenek, a když konečně dojel domů, seděl celou noc a den a přemýšlel a lámal si hlavu nad tím, které odpovědi na tři císařské otázky jsou správné. Ale nic nevymyslel; ani druhého, ani třetího dne nic a měsíc na nebi byl už ve druhé čtvrti. Jak hloupě a unáhleně císaři odpovídal! Nyní už by věděl, na co si má stěžovat, neboť po celé ty týdny měl jediné přání, aby našel odpovědi na ty tři otázky, protože na tom závisel celý jeho další život. Studoval tlusté a učené knihy, ale ty mu tuhle hádanku vyřešit nedokázaly. Vyptával se přátel i známých, doktorů, učenců a profesorů, ale ani oni radu nevěděli. Sedláci a obyčejní lidé jeho země, které tak často tvrdě soužil a nechal padnout do velké bídy bez pomoci, ti mu jeho vlastní soužení přáli a s radostí se dívali na to, jak fňuká zármutkem.
Pozvolna se blížil den, ve kterém se měl Vlkovec objevit před císařem a bylo mu věru úzko. Po poslední probdělé noci opustil celý zoufalý brzy ráno svůj hrad a vydal se na cestu do císařského města. Tu v polích narazil na jednoho pastýře se stádem. Ten si všimnul zachmuřeného pánova obličeje a zeptal se po příčině.
„Ach ty hlupáku“, řekl Vlkovec smutně, „já už dlouho Tvým pánem nebudu.“ A vylíčil mu svoji bídu a předložil mu tři císařské otázky. Za prvé, co je drahé císaři? Za druhé, co je drahé sedlákovi? Za třetí, jak daleko od sebe bydlí štěstí a neštěstí?
„Hmmm.“ kývnul pastýř, svraštil čelo a na chvíli se zamyslel. Po tom pravil, neboť to byl po čertech chytrý chlap:
„Už to mám, urozený pane. Půjčte mi svůj hraběcí oděv, oblečte si můj kabát a pohlídejte mi zatím ovce. Až se začne stmívat, předstoupím před císaře místo Vás a na ty jeho otázky co nejlépe odpovím.“ S tím Vlkovec ihned souhlasil, vyměnili si šaty a ovčák se vydal na cestu.
Ve stanovené hodině vstoupil ovčák oblečený jako hrabě před císaře. Ten seděl na svém zlatém trůně a řekl:
„Nu, máte správné odpovědi na mé tři otázky?“
„Ano, nejvznešenější císaři a pane.“ odvětil ovčák.
„Tak povídejte!“
„Za prvé,“ začal ovčák, „císaři je drahé, když se dodržují jeho příkazy a v bázni a věrnosti se mu slouží. Za druhé sedlákovi je drahé, když je jeho práce v úctě a pole střeží a ochraňuje nejen Bůh ale i lidé. A za třetí jsou štěstí a neštěstí od sebe vzdáleny přesně den cesty.“
„Pravdu jste mluvil, když jste odpověděl obě první otázky, ale jak jste přišel k té třetí odpovědi?“ zeptal se císař.
„Moje třetí odpověď, Vaše císařská Výsosti, přišla proto, že včera jsem byl ještě pastýř, ale dnes ze mne markrabě.“
„Tak markrabětem zůstaneš!“ řekl císař, položil mu na rameno svůj meč a učinil pánem nad markou toho, který v ní byl do dnešního dne jedním z těch nejmenších.
 

 

 

 

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight