Svatý Josef v lese

zobrazeno 34×

Vložil(a): nikihiphop, 1. 6. 2016 17.43

Byla jednou jedna matka a ta měla tři dcery; ta nejstarší byla nezpůsobná a zlá, ta prostřední byla mnohem lepší, i když měla také nějakou tu chybičku, ale ta nejmladší, to bylo dobré a zbožné dítě. Matka byla také podivuhodná osoba, neboť nejraději měla právě tu nejstarší a tu nejmladší nemohla ani vystát. Často ubohé děvčátko posílala do lesa, aby se jí zbavila, neboť si myslela, že jednoho dne se musí dočista ztratit a domů se již nikdy nevrátí. Ale strážný anděl, kterého má každé zbožné dítě, ji nikdy neopustil, nýbrž ji vždy přivedl na správnou cestu.

Jednoho dne měl však strážný andílek té nejmladší cosi jiného a kdesi jinde k činění, a tak dívenka cestu z lesa nenašla. Šla stále dál a dál, až nastal večer a ona uviděla v dálce světýlko, běžela tedy tím směrem a přišla k chaloupce. Zaklepala na dveře, ty se otevřely a za nimi byly druhé dveře, které jí otevřel vznešený stařec se sněhobílým vousem, nebyl to nikdo jiný než svatý Josef! Přátelsky pravil: „Jen pojď dál, milé dítě, sedni si na sesličku k ohni a ohřej se, já ti donesu čerstvou vodu. Jestli máš ale hlad, k jídlu tu nemám nic jiného než pár kořínků, které musíš nejdříve oškrábat a uvařit.“ Pak jí podal kořínky, ona je oškrábala, z kapsy vytáhla kousek vaječné omelety a chleba, který jí matka dala s sebou, a všechno to dala do kotlíku nad oheň a uvařila kaši. Když bylo jídlo hotovo, Josef řekl: „Já jsem taky hladový, dej mi trochu svého jídla.“ Dívenka mu ochotně dala více, než zůstalo jí samotné, a bylo to jídlo Bohem požehnané, neboť se i tím málem nasytila. A když takto pojedli, tu jí svatý Josef pravil: „Nyní půjdeme spát, ale mám jen jednu postel, lehni si do ní, já si lehnu na zem na slámu.“ „Kdepak!“ odvětila: „Jen zůstaň ve své posteli, pro mne je sláma dobrá dost.“ Ale svatý Josef ji vzal do náruče, zanesl do postele, tam se pomodlila a usnula. Druhého rána, když se probudila, chtěla Josefovi popřát dobré ráno, ale neviděla ho. Tu vstala a hledala ho, ale našla jen pytel přede dveřmi a ten byl plný zlata a tak těžký, že ho sotva unesla, visela na něm cedulka, že je pro ni. Tak ho popadla a vydala se pryč, až šťastně dorazila domů k matce, které to zlato hned dala, protože si myslela, že ji teď bude mít ráda.

Druhého dne dostala chuť vydat se do lesa ta prostřední. Matka jí dala daleko větší kus vaječné omelety a chleba a vedlo se jí stejně jako sestře. Večer přišla do chaloupky svatého Josefa, který jí dal kořínky, aby uvařila kaši. Když byla kaše hotova, řekl: „Já jsem taky hladový, dej mi trochu tvého jídla.“ Tu mu dítě odvětilo: „Tak jez se mnou!“ Když ji pak svatý Josef nabídnul svoji postel a sám si chtěl lehnout na slámu, pravila mu: „Kdepak, lehni si se mnou do postele, je tu pro nás oba místo.“ Svatý Josef ji vzal do náruče, položil ji do postele a sám si lehnul na slámu. Ráno, když se probudila a hledala ho, byl stařec pryč, ale před dveřmi nalezla pytlík se zlatem, na kterém stálo, že je pro ni. Tak ho popadla a běžela domů, kde ho dala matce, ale před tím si pár zlaťáčku schovala pro sebe.

Nyní popadla chtivost i tu nejstarší dcerku, a tak následujícího rána chtěla do lesa. Matka jí dala velkou vaječnou omeletu, kus chleba a k tomu ještě sýr. Večer dívka našla svatého Josefa v jeho chaloupce, a když byla hotova kaše a svatý Josef řekl: „Já jsem taky hladový, dej mi trochu tvého jídla.“, tu mu odvětila: „Počkej, až se najím, pak můžeš sníst, co zbude.“ Ale snědla skoro všechno sama a svatý Josef jen vyškrabal misku. Pak jí ten dobrý stařec nabídnul svoji postel a sám se chtěl uložit na slámě a ona mu neodporovala, lehla si sama do postele a nechala mu slámu na tvrdé zemi. Druhého rána, když se probudila, svatý Josef tu nebyl, ale o něj si starost nedělala a hned hledala přede dveřmi pytel se zlatem. Když vyšla přede dveře, něco tam na zemi opravdu leželo, nemohla však rozeznat, co je to, a tak se sehnula a strčila do toho svůj nos. A tu máš čerte kropenku! Ono jí to zůstalo na nose viset! Když se zase narovnala, tu se strašlivě vyděsila, neboť to byl dlouhatánský šeredný nos, který jí pevně přirostl k tomu jejímu. Tu se dala do křiku a jekotu, ale pranic to nepomohlo, druhý nos držel jako přibitý. S nářkem běžela domů a cestou potkala svatého Josefa, tu mu padla k nohám, a tak dlouho prosila, dokud ji z milosrdenství ten nos zase neodňal a daroval aspoň dva krejcary. Když přišla domů, stala matka na zápraží a hned se jí vyptávala: „Copak jsi dostala za dárek?“ A tu jí zalhala: „Jeden obrovský pytel zlata, ale cestou jsem ho ztratila.“ „Ztratila?“ vykřikla matka: „Tak to ho musíme zase najít!“ a popadla ji za ruku a chtěla jít hledat. Dívka napřed plakala a nechtěla nikam jít, ale nakonec přece jen šla. Cestou se na něj ale vyrojilo tolik ještěrek a jedovatých hadů, že se jim nemohly ubránit, nakonec ta havěť uštípala to zlé dítě k smrti a její matku také, to proto, že dceru tak špatně vychovala!

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight