Smuténka a Ukrutěnka

zobrazeno 50×

Vložil(a): vequi, 11. 1. 2016 22.52

 Kdysi dávno, předávno žily, byly dvě sestry, Smuténka Přesmutná a Ukrutěnka Přeukrutná, které bydlely samy samotinké a zcela zapomenuté v hlubokém černém lese. Nebyly to dívky krásné, ba ani půvabné, nebyly ani bohaté, ba ani zámožné. Byly to ty nejobyčejnější sestry na světě, které žily v tom neprostším domku v tom nejzapadlejším koutě nejhlubšího černého lesa.

Jednoho dne, když vyšly za svými záležitostmi, aby se k večeru zase vrátily domů, našly před vrátky odpočívat podivuhodného ptáčka, který nebyl ani zpola tak krásný, jako podivuhodní ptáčkové bývají, a nezpíval ani zpola tak líbezně, jako podivuhodní ptáčkové zpívají. Když ho dívky vzaly jedna po druhé slitovně do dlaní, aby zahřály jeho prokřehlá křídla, řekl: „Nejsem jen tak obyčejný ptáček, jsem ptáček podivuhodný, protože dívka, která spolkne moje srdce, stane se rázem tou nejkrásnější a nejbohatší princeznou na světě.“ Takové řeči se Smuténka Přesmutná s Ukrutěnkou Přeukrutnou jen zasmály, k čemu by jim byla v tom nejhlubším černém lese tolikerá krása, k čemu by jim bylo tolikeré bohatství. Vzaly však podivuhodného ptáčka k sobě a od toho času už nebyly samy samotinké. Když se vracely domů, ptáček na ně čekal s veselou písničkou a ony se těšily, až jim bude vyprávět jeden z těch tisíců podivuhodných příběhů, které znal.

Jednoho večera, když opět sestry seděly a podle svého obyčeje poslouchaly prastaré příběhy, někdo zabušil na dveře, a když otevřely, vešel krásný princ, který je prosil o nocleh, neboť byl na lovu a beznadějně zabloudil a tím beznadějným blouděním je celý k smrti unavený, a proto je tady. Smuténka Přesmutná se na prince podívala soucitně, Ukrutěnka Přeukrutná na něj pohlédla slitovně a obě se do krásného prince v tom okamžení zamilovaly. Daly mu, co měly doma nejlepšího, uložily ho do těch nejjemnějších peřin a ráno mu ukázaly cestu. Při loučení jim princ pravil: „Za měsíc pořádám velký bál, za to, že jste ke mně byly tak hodné, jste zvány, provedu vás při tanci.“

Smuténka Přesmutná s Ukrutěnkou Přeukrutnou se zaradovaly, krásnému princi poděkovaly a od toho dne s nimi nebylo nic, jen myslely na krásného prince, o tom krásném princi přemítaly, po tom krásném princi vzdychaly a stále častěji se dívaly na podivuhodného ptáčka. Ten posmutněl, zešedlo jeho zpola krásné peří, přestal zpívat své zpola líbezné písně a jednoho dne řekl: „Jen jedna z vás může mít moje srdce.“ A s těmi slovy složil hlavu pod křídlo a jeho srdce přestalo bít. Tu se sestry daly do pláče, plakala Smuténka Přesmutná, plakala Ukrutěnka Přeukrutná, naříkala Smuténka Přesmutná, naříkala Ukrutěnka Přeukrutná, tři dny a tři noci se lesním domkem ozýval pláč a nářek, který svět neslyšel, nad kterým by se kámen ustrnul.

Dalšího dne pláč a nářek umlkl stejně náhle, jako umlklo ptáčkovo srdce a jeho starobylé příběhy. Sestry vzaly podivuhodného ptáčka naposledy do dlaní, naposledy ho jemně polaskaly a pak Smuténka Přesmutná vzala ostrý nůž a drobné ptačí srdce vyřízla a položila na misku, která ležela na stole mezi nimi. Drobné ptačí srdce leželo oběma na dosah, stačilo natáhnout ruku a vložit je do úst.T

Tu sestry začaly měřit svoji lásku, nejprve ji měřily slovy, a když byla všechna slova vyslovena, začaly svoji lásku měřit skutky. „Miluji ho tak, že bych za něj do ohně skočila.“ řekla Smuténka Přesmutná a zapálila hranici. „Miluji ho tak, že bych za ním sedmero moří přeplavala.“ řekla Ukrutěnka Přeukrutná a vyšla na mořský břeh. „Miluji ho tak, že bych pro něj krev cedila.“ řekla Smuténka Přesmutná a píchla se vřetánkem. „Miluji ho tak, že bych pro něj zemřela.“ řekla Ukrutěnka Přeukrutná a zavřela oči. Celý měsíc se sestry měřily, celý měsíc se potýkaly, ale když přišel poslední den, stále nebylo rozhodnuto. Ptačí srdce leželo na misce mezi nimi a každá ho měla na dosah.

Když přišel poslední večer, seděly Smuténka Přesmutná a Ukrutěnka Přeukrutná u stolu a docházely jim síly. Nakonec natáhly ruku, nad miskou se v jediném okamžiku objevily dvě ruce, ale nakonec byla ruka Smuténky Přesmutné silnější, nakonec byla její ruka šikovnější, nakonec byla Smuténka Přesmutná ta šťastnější a ptačí srdce spolknula.

A v tom okamžiku se ocitnula v překrásném zámku, měla na sobě překrásné šaty a v zrcadle viděla, že sama je celá překrásná. A venku čekal kočár a sloužící ji zvali, aby nasedla, že se jede na ten nejkrásnější bál, na které si bude vybírat nevěstu krásný princ. Šťastná Smuténka Přesmutná nasedla do kočáru, a když tam přijeli, tak všichni byly z její krásy u vytržení a nejvíce sám krásný princ, který ani nečekal na konec bálu a dal vyhlásit, že se ožení se Smuténkou Přesmutnou. A za pár dní byla velká a slavná svatba a pak spolu žili šťastně a spokojeně až do konce svých dní.

A co bylo s Ukrutěnkou Přeukrutnou? Ta v okamžiku, kdy její sestra zmizela, tou bolestí z nešťastné lásky na místě zkameněla, a protože to byla jen ta nejobyčejnější sestra na světě, byl i ten kámen ten nejobyčejnější na světě. A ten nejobyčejnější domek v nejhlubším černém lese počal zarůstat houštím, až zarostl docela a nikdo by už nikdy nenašel místo, kde tenkrát bydlely dvě nejobyčejnější sestry na světě, Smuténka Přesmutná a Ukrutěnka Přeukrutná

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight