Sépie

Sépie

Když byla sépie ještě malá holčička a chodila do školy, měla vážné nepříjemnosti s inkoustem. Je to už dávno, plnicí pera ještě nebyla, psalo se perem s násadkou, což bylo velmi zajímavé, násadka mohla být modrá, žlutá nebo růžová anebo také zelená a inkoust býval v kalamářích, naléval se z velké lahve, což byl kámen úrazu, jak se vzápětí ukáže.

Malá sépie si nosila do školy housku se salámem a lahev mléka, a protože byla velmi nepozorná, vypila jednou o velké přestávce lahev inkoustu místo lahve mléka, což bylo hrozné, a to tím spíše, že šlo o školní inkoust.
Tatínek sépie byl zlostí bez sebe, měl koupit novou lahev, ale to ho ani nenapadlo, jsme šetrná rodina, co sis upekla, to si sníš, řekl malé sépii, a tak si žáci namáčeli pera sépii do žaludku, což není nic příjemného, jak jistě uznáte, malá měla od té chvíle hrozné dětství, utíkala z domu, ale školník ji pokaždé přivedl, což je pochopitelné, školní inkoust je školní inkoust.
Ale považte, jednoho dne jede třída na exkurzi k moři, je to překrásný zážitek, sépie je u vytržení, nic tak kouzelného nezažila, ale učitelka řekne, tak a teď mi napíšete popis východu slunce na mořem, snažte se vyvolat patřičnou náladu, začněte ranním vánkem a červánky, které se objeví na obzoru a tak dále a tak dále, a žáci se vrhnou k sépii, aby začali psát, jenže sépie toho má tak akorát, ani tady by neměla mít pokoj, řekněte sami, a jak se tak žáci vrhnou k sépii, sépie se vrhne do moře, třída přirozeně za ní, úkol je úkol, třída se vrhne za sépií s učitelkou v čele, hledají sépii na písečném dně, ale hledají marně, nemohou ji nalézt, vidí jen černá oblaka, černá oblaka inkoustu, v nichž se sépie dokonale ztrácí a třída se vrací s nepořízenou a sépie jásá, konečně mám pokoj, konečně jsem našla pravý ráj, kde mohu šťastně žít, tralala, tralala…

Autor: Miloš Macourek