Pohádka o hloupém Jankovi, který přechytračil sedláka

U jednoho sedláka sloužil čeledín, který se jmenoval Janek. Protože to byl nemotora a motovidlo, všichni mu říkali hloupý Janek. Jednou přišel Janek k sedlákovi a řekl: „Hospodáři, dáme každý sto dukátů a domluvíme se, že ten, který se první rozzlobí, dostane peníze toho druhého!“ Sedlák souhlasil.

Hned ráno dal Jankovi kus chleba a pověděl mu: „Tady máš chleba na snídani, oběd i večeři. Jdi do lesa na dříví a ráno sněz kousek. Zbytek strč do potoka a v poledne budeš mít znovu celý krajíc.“ Janek odešel do lesa. Chvilku sbíral dřevo, pak hodil dvě větve do potoka a šel se najíst do hospody. Večer přišel na statek. „Tak kolik dřeva jsi přinesl?“ Ptal se hospodář. „Kolik myslíte?“ „Dvě hromady.“ „Ne, jen dvě větve jsem našel. Hodil jsem je do potoka a do rána bude potok plný dřeva. Zlobíte se, hospodáři?“ Sedlák věděl, že se zlobit nesmí, protože by přišel o vsazenou stovku. „Ne, co bych se zlobil, vždyť to nevadí!“

Druhý den ráno odešel sedlák k sousedům na kus řeči. Přikázal Jankovi, aby mu dal nějaké světlo na dvůr, až půjde domů. Janek přikývl. Když se hospodář vracel, zapálil stodolu. Sedlák se polekal, ale nedal na sobě nic znát a hned začal hasit. „Zlobíte se, hospodáři?“ „Co bych se zlobil, vždyť to nevadí!“ Ale v duchu byl rozzlobený na nejvyšší míru. Říkal si, že už raději Jankovi neuloží žádnou práci.

„Hospodáři, co mám dneska dělat?“ Ptal se Janek. „Dělej třeba to, co budou dělat sousedé,“ poručil Jankovi. Sousedi zrovna strhávali z chalupy starou střechu. Janek vylezl na žebřík a začal trhat střechu na statkářově stavení. Pak vzal motyku a kopal, kopal, až rozkopal celý statek. Hospodář se velmi rozhněval: „Janku jankovatá, táhni mi z domu! Připravil jsi mě o stodolu i o statek. Už tě nechci ani vidět!“ Janek se zaradoval: „Děkuji, hospodáři. Jen mi ještě vyplaťte tu stovku!“ Sedlák Jankovi zaplatil a Janek šel ke své mámě. Dal jí peníze a měli se dobře až do smrti.

Autor: .

Zdroj: .