O divotvorné řepě

Byli dva výměnkáři, stařeček a stařenka.

Přišlo jaro, s jarem oračky, kopačky a setí.

Povídá stařeček: „Víš ty co, maminko, letos uspoříme si práce. Všecko řepné semeno zasejeme na jednu hromadu v zahrádce pod okny!“

„A hlavatici nepřesadíme, ale všecku stáli necháme", přisvědčovala stařenka.

„To bude veliká řepa!" těšili se oba, „celou zimu z ní budeme mít jídel dost“.

Jak řekli, tak vykonali.

Repa rostla, rozkládala se po celé zahradě. A když došlo na sklizeň, vzal stařeček motyku, šel řepu vydobýt. Ale nic s ní nespravil, neboť řepa byla ze všech řep nejřepovatější, velmi veliká.

I přivolal stařenku. Oba táhli, táhli, ale ji nevytáhli.

Šla okolo teta s vejcemi, a prosili ji za pomoc.

Chytila se tetka babky, babka dědka, dědek řepy a táhli, ale řepy nevytáhli.

Šla zas kmotra s máslem: „Pojď, kmotřenko, pomáhat!"

Chytila se kmotra tetky, tetka babky, babka dědka, dědek řepy a táhli, ale řepy nevytáhli.

Hnala dcerka krávy na pastvu: „Pojď, dceruško, na pomoc!"

Chytila se dcerka kmotry, kmotra tetky, tetka babky, babka dědka, dědek řepy a táhli, ale řepy nevytáhli.

Jel šohaj na oračky: „Pojď, synku, na pomoc!"

Chytil se šohaj dcerky, dcerka kmotry, kmotra tetky, tetka babky, babka dědka, dědek řepy, a táhli, ale řepy nevytáhli.

Nesla baba dříví z lesa: „Pojď, babice, pomoz táhnout!"

Popadla baba šohaje, šohaj dcerku, dcerka kmotru, kmotra tetku, tetka babku, babka dědka, dědek řepu a táhli, až vytáhli řepu nejřepovatější.

Stařeček se stařenkou odnesli řepu do komory, krájeli z ní celou zimu a kolébali vnoučata.

Zdroj: https://www.stare-pohadky.cz/pohadky-nasi-drobotiny/o-velike-repe