Nebezpečná výprava

zobrazeno 28×

Vložil(a): vendy.z, 7. 7. 2016 21.20

V jednom statku na horách v krásné čisté přírodě bydlely se svými rodiči dvě děti. Marek a Vendulka. Marek byl starší a chodil již do šesté třídy. Vendulka byla ještě s maminkou doma a ráda jí se vším pomáhala. Pobývala většinu dne venku. Svým citem naslouchala hlasům přírody a mohla vnímat a prožívat i to, co je mnohým lidem skryto. 

Marek docházel do školy dolů do města. Chodil do třídy s kluky, se kterými prováděl různé lumpárny. Maminka dětem často říkala o dvou hláscích, které jim šeptají. Jeden hlásek pochází z rozumu. Radí nám často to, co je výhodné pouze pro nás a neptá se, zda je to správné či nikoli. Druhý hlásek pramení z čistého citu. Nasloucháme-li mu, jednáme vždy správně a k radosti všech.  Maminka bývala často smutná, když viděla, že Marek naslouchá častěji tomu hlásku, který mu neradí dobře. Od té doby, co začal chodit do školy ve městě se to ještě zhoršilo. Ještě že jí Vendulka dělá samou radost.

Jednoho dne v sobotu se děti rozhodly, že půjdou na maliny do lesa. Maminka jim kladla na srdce, aby nescházeli z cesty. V lese jsou prudké srázy a chodit mimo cesty je nebezpečné. Děti mamince slíbily, že se budou řídit její radou. Hned zkraje cesty našly zralé šťavnaté maliny. Měly s sebou hrníčky, aby přinesly také mamince domů na koláč. Šly dál a dále po lesní cetě. Malin bylo všude dost, a tak mohly dosyta mlsat, ale i hrníčky se jim postupně plnily. Marek pozoroval svah, který vedl vzhůru. Viděl, že tam jsou malinové keře ještě více obsypané. Připadalo mu, že maliny tam výš jsou ještě větší, než ty u cesty. Rozhodl se, že si pro ně vyleze.

Vendulka se zhrozila: „ Marku, nelez tam, vždyť dobře víš, co nám maminka říkala!“

„Vím, ale mamince to neřekneme. Jenom otrhám tyhle maliny a budu hned zase dole.“

„Marku, nedělej to, maminka dobře věděla, proč nám to říká!“

„Neboj se, nic se mi nestane.“

Marek otrhal jeden keříček a hned potom zahlédl trochu výše ještě jeden malinový keřík, na kterém se mu zdály být maliny ještě větší. V jeho nitru se přely dva hlasy. Jeden říkal: „Nelez tam, je to opravdu nebezpečné, musel bys vyšplhat kousek po skále. Včera pršelo a skála bude kluzká!“

Druhý hlas mu pravil: „Co bys to byl za kluka, kdyby ses bál vyšplhat  na takovou malou skalku. Vylez tam, natrháš si maliny a budeš hned zase na cestě. Maminka se nic nemusí dozvědět.“

Co myslíte, děti, který hlásek asi Marek poslechl?

To víte, že ten druhý. Vyšplhal se po skále. Vendulka se o Marka opravdu bála a přemlouvala jej, ať se hned vrátí.

„Neboj, podívej, jaké jsou tu krásné maliny! Hned ti nějaké donesu.“ 

Když Marek všechny otrhal, byl na sebe pyšný, že to tak dobře zvládl a říkal si, že  nemusí na slovo poslouchat maminku, je přece již velký kluk a dovede si vždy dobře poradit. Maminka má zbytečné starosti.

 

 

 

Ale jen jak to domyslel, uklouzla mu noha, když slézal a  sjel po mokré skále dolů. Vendulka vykřikla. Markovi tekla krev z nohy. Všechny maliny se  rozsypaly.  Marek zůstal chvíli ležet, velmi ho bolela odřená noha. Po chvíli zkoušel vstát, avšak nešlo to.

„Vendulko, pojď mi pomoct,“ zaprosil se zatnutými zuby.

Vendulka vylezla k Markovi. Tam kam dopadl, se mohla dostat snadno. Pomáhala mu vstát, avšak  bolavá noha to nedovolila. Co teď?

Oba věděli, že touto cestou téměř nikdo nechodí. Marka noha velmi bolela. Vendulka byla malá a Marek byl v horách vždy jejím ochráncem. Teď je zraněný a ona musí něco udělat, aby mu pomohla. 

Ze srdíčka jí vytryskla upřímná a vroucí prosba o pomoc. Najednou se v jejím nitru rozlilo teplo a klid. Přestala mít strach a naslouchala tichým hlasům. Její duše byla světlá a čistá, a tak směla spatřit krásnou perlící se postavu vodní víly, která vystoupila z blízké bystřiny, jejíž voda vesele stékala po skalách hluboko do údolí. Vendulka se cítila v bezpečí, ba i v této situaci jí tam hluboko uvnitř naplnil pocit štěstí.

Neviděla, že by víla pohybovala ústy, ale jasně věděla, co jí víla sděluje: „Milá Vendulko, jen buď klidná. Neboj se, všechno dobře dopadne. Nejsi tady sama. Všude kolem je mnoho bytostí, které vy lidé nevidíte. Tvá prosba bude vyslyšena. Za nějakou chvíli tudy půjdou dva lidé. Až vyjdou za ohybem cesty, běž jim naproti a neboj se je oslovit. Popros je o pomoc a zaveď je k Markovi.“ 

Vendulka milé víle z celého srdce poděkovala a dala se ihned do práce. Než lidé přijdou, ošetřovala Markovu ránu. Otřela nečistotu kapesníčkem a našla jitrocel, který přiložila na ránu. Uklidňovala Marka a povzbuzovala ho, ať vydrží, že brzy přijde pomoc.

Marek se divil, jak to jeho malá sestřička ví. Divil se, že je tak  klidná a  stará se o něj, jakoby jí bylo nejméně deset roků. Cítil se nyní zahanben a jasně viděl rozdíl v tom, jakým hlasům naslouchal on a jakým hlasům naslouchá Vendulka. Ve své prostotě a pokoře otevřela své nitro čistým proudům shůry a Marek se přistihl, že k ní  vzhlíží pln úcty před silou, která skrze ni proudí díky upřímné  modlitbě.

Brzy skutečně zaslechli hlasy  a za ohybem cesty se objevili dva muži. Vendulka zčervenala ve tváři, protože se vždy velmi styděla mluvit s cizími lidmi, ale věděla, že jim musí jít naproti a poprosit je o pomoc. Pánové hned vylezli k Markovi a zjistili, co se stalo. Ze dvou klacků vyrobili dlahu a opatrně do ní zraněnou nohu položili.

„Bude asi zlomená.“ řekl jeden z nich.

„Nemáš rozum, chlapče, copak nevíš, že po dešti jsou skály kluzké a tady v horách je nebezpečné opouštět cestu?“ pravil druhý.

Marek to nyní již dobře věděl. Noha jej velmi bolela a také se moc styděl za své špatné počínání. Pánové Marka nesli domů.

Maminka se velmi lekla, ale byla ráda, že to dopadlo alespoň takto. Noha byla opravdu zlomená. Marek jí měl tři týdny v sádře. Za tu dobu měl dost času přemýšlet.

Dobře slýchával hlas ve svém nitru, který mu radil správně a varoval jej před špatnostmi. Ale on, podporován kamarády, jej často schválně neposlechl. A hlásek tak postupně a nepozorovaně slábl. Rád se před kamarády předvedl tím, co dokázal provést nepěkného. Myslel, že v jejich očích bude silákem a neohroženým hrdinou.

Malá Vendulka mu však ukázala, že pravá velikost je v něčem jiném: správně naslouchat hlasu svého nitra. Pak teprve člověk v paprsku světlé síly dokáže opravdu veliké věci. 

Zdroj: http://cesta-zeny.webnode.sk/news/nebezpecna-vyprava1/

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight