Medvěd a lišák klučili les

zobrazeno 22×

Vložil(a): dáša, 11. 3. 2016 17.25

Jednou se medvěd a lišák vydali, aby klučili les. Ale lišák měl za malou chvíli té dřiny právě tak akorát, a tak medvědovi řekl: 
„Teď jsem si právě vzpomněl, musím ihned do Ztracené Lhoty. Selce se narodilo dítě a mě pozvali za kmotra!“ Medvěd a lišák si do lesa přinesli každý soudek másla, aby se měli při práci čím posilnit. Místo do Lhoty šel lišák k medvědovu soudku a pojedl z něj. Když se vrátil zpět, medvěd se ho ptal: 
„Tak jaké mu dali jméno?“ 
„Tenprvní.“ odvětil lišák pohotově a přitočil se k práci, která mu šla za pár minut i ušima, a tak se klepnul do čela a řekl: 
„Už mě zase volají ke křtu, dceři na tom statku se také narodilo dítě.“ Ale medvěd řekl: 
„Proč běháš stále sem a tam, raději se drž práce!“ 
„Kdepak, to nejde! Musím tam bezpodmínečně jít!“ 
„No tak dobrá, jdi! “ řekl medvěd nakonec a lišák upaloval rovnou k medvědovu soudku s máslem. Když se vrátil, medvěd se ptal: 
„Jaképak mu dali jméno?“ 
„Tendruhý.“ řekl lišák. Pak nějakou chvíli pracovali, když tu se lišák ošil a řekl: 
„Musím do té Lhoty znova, zase za kmotra, porodila žena jednoho pacholka.“ 
„No jo, tak jdi.“ povzdychl si medvěd. Lišák spěchal k medvědovu soudku a dočista ho vylízal. Když se přiloudal zpět, medvěd se ptal: 
„A jaké jméno vymysleli nyní?“ 
„Tentřetí.“ odvětil lišák. 
Když byla doba svačiny, medvěd otevřel svůj soudek, ale ten byl dočista prázdný, a tak než se lišák nadál, měl ho medvěd v tlamě a hrozil stisknout. Tu se lišák zeptal: 
„Odkud fouká? Odkud fouká?“ a medvěd procedil mezi zubisky: 
„Z východu! Z východu!“ Ale to lišákovi nestačilo a ptal se znova: 
„Odkud fouká? Odkud fouká?“ 
„Z jihovýchodu.“ zabručel medvěd, ale jak promluvil, pootevřel tlamu a lišák se mu vyškubnul a smýkl sebou pod jeden balvan. Medvěd byl vzteky bez sebe a metal kameny a vytrhával stromky a běsnil, zatímco se mu lišák vysmíval: 
„Jen si házej, jen si metej, jen si drásej, jen si běsni, ale na mě nedosáhneš!“ Ale za nějakou chvíli byla lišákovi v úkrytu dlouhá chvíle, a tak medvědovi navrhnul: 
„Víš, co? Pojďme se přesvědčit, kdo z nás je ten vinný. Lehneme si tam na tu skálu a uvidíme, komu poteče ze zadku syrovátka, ten snědl Tvoje máslo.“ Taková zkouška se medvědu zamlouvala. Tak šli a položili se na skálu, a protože byl medvěd z práce dost unavený, netrvalo to dlouho a usnul. Lišák zatím nelenil, nalil medvědovi do zadku syrovátku a pak ho vzbudil: 
„Vstávej, vstávej! Jen se podívej, jak z Tvého zadku teče syrovátka!“ Medvěd nevěřícně kroutil hlavou a řekl: 
„Tak přece jenom jsem vinný já.“ 
Když les vyklučili, bylo nutné vypálit. Tak se tam dalšího dne vydali a zatímco medvěd tahal klestí, lišák si jen tak ležel v křoví. Medvěd řekl: 
„Dej se do práce, proč tu jen tak ležíš?“ 
„Já přece hlídám ten oheň.“ řekl lišák. „No, dobře, tak hlídej.“ zabručel medvěd. Když přišel konečně čas na setbu, šli na tu práci opět společně, ale zatímco medvěd pilně pracoval, lišák na políčku jen tak lelkoval. Medvěd mu řekl: 
„Pojď sít!“ 
„Nemám čas,“ odvětil lišák: 
„musím plašit ptáky, aby nám osení nesežrali.“ 
„No, pro mne za mne, si plaš.“ řekl medvěd a dál sil, a když obilí vyrostlo a on je pokosil, nesli ho vymlátit a usušit. 
Na sušárně si lišák vylezl nahoru na trámy, a když mu medvěd řekl: 
„Pojď teď mlátit!“ odvětil: 
„Ale já tady musím pevně držet ty trámy, aby na Tebe nespadly.“ 
„Nu, pro mne za mne.“ zabručel medvěd a za chvíli měl hotovo a navrhnul: 
„Pojď dolů, teď si to obilí rozdělíme!“ Ale lišák shora zavolal: 
„Na co dělit! Ten větší dostane tu větší hromadu, ten menší tu menší hromadu.“ A tak hromadu vymlácené slámy, která byla opravdu větší, dostal medvěd, a menší hromádku obilí dostál lišák, ale medvěd byl spokojen. Zanesli si každý svůj díl do mlýna, a když ho pomleli na mouku, uvařili si oba kaši. Medvěd viděl, že lišákova kaše je bílá a voňavá, zatímco jeho vlastní je černá a nechutná: 
„Jak to, že Tvoje kaše je tak bílá a tak krásně voní a ta moje je jak bláto a k tomu hořká?“ 
„Inu,“ řekl lišák: 
„já jsem si vlezl do komína a pustil do hrnce trochu másla ze zadku. Udělej to taky a uvidíš, že Ti kaše hned zbělá.“ Medvěd nelenil, vlezl do komína, ale neudržel se a pozpátku spadl rovnou do kotle s kaší. Začal řvát, jako by mu hořel zadek. Lišák mu poradil: 
„Utíkej ke studni do Ztracené Lhoty a strč zadek do vody! To Tě zchladí.“ Medvěd tedy upaloval do Lhoty, ale lišák zatím doběhl k lhotským tetkám a volal. „Medvěd Vám kadí do studny!“ Tetky vyskočily, popadly, co každá měla po ruce, klacek, vidle či bidlo, a běžely k obecní studně, aby si to s medvědem vyřídily. Lišák si zatím v klidu vypil všechno mléko a vyjedl všechnu smetanu, co tu tetky nechaly, a co už nemohl, tím se polil a utekl k lesu. 
Za chvíli na sebe v lese narazili, zmlácený medvěd a přejedený lišák. Medvěd lišákovi řekl: 
„Teď mě poneseš! Bolí mě celé tělo, jak mě ty tetky zpráskaly.“ 
„Copak to, rád bych Tě nesl, ale jsem ještě nemocnější, jen se podívej!“ řekl lišák: 
„Nes Ty mě!“ Medvěd si lišáka prohlédl, jak mu smetana stékala z hlavy a řekl: 
„Máš pravdu, Tobě už vytéká mozek! Tak to si mi sedni na záda!“ Medvěd nesl lišáka, který si spokojeně notoval: 
„Nemocný zdravého nese. Nemocný zdravého nese.“ 
„Co jsi to říkal?“ zeptal se medvěd. „Že tu vidím na nebi hvězdičky.“ Chvíli zase šli, když tu lišák znova: 
„Nemocný zdravého nese. Nemocný zdravého nese.“ 
„Co jsi to říkal?“ zeptal se medvěd. „Ale říkal jsem, jak ten ptáček pěkně zpívá.“ Poté co ušli zase pěkný kus cesty, řekl lišák opět: 
„Nemocný zdravého nese. Nemocný zdravého nese.“ Nyní ale medvěd dobře slyšel, co řekl, hodil lišáka na zem a chtěl ho zardousit, ale lišák byl mrtvý. Tak ho tam nechal ležet a šel pryč do lesa. 
Tou cestou jel s vozem rybář, a když uviděl mrtvého lišáka, zaradoval se a hodil ho dozadu na vůz. Po chvilce lišák zázračně obživnul a házel rybu za rybou ven z vozu, až nakonec seskočil sám, posbíral je a upaloval pryč. V lese potkal medvěda, který se ho překvapeně ptal: 
„Kde jsi přišel k těm rybám?“ Lišák řekl: 
„No, nachytal jsem si je v obecní studni ve Lhotě, stačí spustit ocas do vody a čekat.“ 
„Je tam těch ryb ještě hodně?“ zeptal se medvěd. „Spousta!“ ujišťoval ho lišák, a tak medvěd neváhal, běžel do Lhoty, sedl si na obecní studnu, spustil ocas do vody a čekal a čekal, až mu samou trpělivostí ocas ve vodě přimrznul. Zatím se lišák přitočil ke lhotským tetkám a řekl: 
„Jděte a podívejte se, medvěd Vám zase kalí vodu.“ Tu tetky vyskočily, každá popadla, co měla po ruce, a hnaly se na medvěda. Ten na ně tentokrát ale nečekal, jen je uviděl, vyskočil, ocas přitom nechal ve studni a upaloval do lesa, až se mu za patami prášilo. 
Od toho času mají ovšem všichni medvědi místo ocasu jen pahýl. 

 

Zdroj: www.abatar.cz

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight