Mazaný učitel a čertiska

zobrazeno 18×

Vložil(a): nikihiphop, 31. 5. 2016 20.48

Jeden učitel šel jednou, jak bývalo tenkrát ještě obyčejem, pomáhat panu faráři na sena a k jídlu si s sebou vzal kousek sýra a krajíc chleba. Cesta vedla přes pekelnou louku a tam uviděl najednou nějaké čertisko, které mělo na zádech velký měch z buvolí kůže a kráčelo pro vodu. „Stát!“ křiknulo toto na učitele: „Teď jsem tě nachytal na hruškách!“ Shodilo žok na zem a chtělo učitele popadnout, tento však vytáhnul ze své torničky sýr, zmáčknul ho tak, až z něj tekla syrovátka a na čertisko zavolal: „Koukej, rozmáčknu tě jako tenhle kámen, že ti potečou tělesné šťávy, jen se opovaž mne dotknout!“ Čertisko, čirou hrůzou celé přemožené, vyrazilo cestou necestou rovnou do pekla a tam vyprávělo, jak potkalo jednoho človíčka, který je tak silný, že z kamene vymačkal vodu. Tak poslali jiného čerta, aby toho člověka najal do služby, neboť by z něj byl věru dobrý nosič vody. Čertisko se přihnalo na louku a hned se učitele vyptávalo, zda by nechtěl do služby. Učitelskému se to zalíbilo, neboť už dávno si přál porozhlédnout se po pekelné říši.

Tak přišel učitel do pekla a ihned obdržel úkol, aby v obrovském žoku nanosil vodu. Ten žok vám byl ale tak těžký, že ho nedokázal zvednout ani prázdný. Tu připadl na jeden úskok, vzal rýč, lopatu a motyku a kráčel pryč. „Kampak s tím vercajkem?“ „Ale, chci vykopat rovnou celou studnu a přinést ji domů, nebudu přeci chodit s žokem sem a tam.“ Tu se čertiska polekala, že by ta voda zaplavila celé peklo a uhasila jim pekelný oheň, a tak se raději rozhodli snášet nedostatek a řekli: „Nechej to být, my si vodu nanosíme sami!“ Potom ho čertiska poslala do lesa, aby tam vytrhnul ze země pořádné dubisko a přinesl ho domů. Učitel si pomyslil: „Toho ještě!“ Ale rychle si zase věděl rady. Vzal dlouhatánský provaz a hotovil se na cestu. „Copak chceš s tím provazem?“ ptala se čertiska. „Ale, rovnou jím svážu celý les, ne? Pak ho vytrhnu a přinesu domů, nebudete muset běhat do lesa pro každé polínko!“ Čertiska se nad tou strašlivou učitelskou silou poděsila a posednul je strach, že jak by učitelský přinesl celý les, ona by ho brzy spálila a pak ve studeném pekle bez topiva bídně zahynula. „Nechej to být, my si dřevo nanosíme sami.“ Nyní se však čertiska rozhodla, že se musí toho nebezpečného člověka nějakým šikovným způsobem zbavit. Chtěla mu vyplatit celou mzdu, jen když odejde. Učitel byl s takovým návrhem spokojen, jen si přál, aby mu ten pytel zlata domů zanesl některý z čertů. Ale čertům se to zdálo věru nebezpečné, žádný se k tomu dlouho neměl, až se nakonec přece jen jeden z pekelníků odvážil.

Když přicházeli ke škole, učitelovy děti zrovna vyhlížely z okna, tu jim dal jejich otec znamení a ony se daly do křiku: „Já chci taky čertovinu, já chci taky čertovinu!“ Jakmile čertisko uslyšelo, že se těm ďáblíkům zachtělo jeho masa, zhurta hodil pytel zlata na zem a dechu sotva popadaje, pelášil zpět do pekla, aniž by se jednou jedinkrát ohlédnul. Tento čert měl v pekle syna, který se zrovna vrátil domů z ciziny a byl silný a byl pyšný a říkal, že on si poradí s každým člověkem a nebojí se nikoho nic. Tu mu jeho otec i ostatní čertové pravili: „Nu, jdi tedy k tomu učiteli a přines ten pytel zlata zpět.“ Ten k tomu byl ihned hotov a šel, a když tam přišel, pyšně učiteli řekl: „Buď mi vydej ten pytel zlata po dobrém, nebo se o něj se mnou poměř!“ Učitel se smál a odvětil: „To zlato dostaneš na svatého Dyndy, ale poměřit se s tebou, to si dám líbit; sám rozhodni, copak si vyzkoušíme.“ „Zápas!“ řekl čert. „Ha, ha!“ smál se učitel: „Tak do zápasu se s tebou pouštět nebudu, neboť se bojím, že bych tě rozmačkal mezi prsty, ale víš ty co? Mám jednoho stařičkého dědečka, ten má ale ještě dost síly na to, aby tě přemohl.“ S těmi slovy učitelský na čertisko vypustil medvěda, který se na něj ihned obořil, objal ho a zmáčknul tak, že se čertisko jalo hlasitě řvát: „Ouvej, ouvej, pusť mne!“

Tu pravil učitel posměvačně: „Nu, možná není zápas tvoje parketa, vyber si něco jiného.“ „Tak spolu poběžíme o závod!“ „Ha, ha,“ smál se opět učitel: „to by mi přineslo jen hanbu, kdybych s tebou závodil, ale mám tu vnoučka, ten utíká dost rychle na to, aby nad tebou zvítězil.“ S těmi slovy vypustil zajíce, ten vystřelil jako šíp a byl rázem za horami, za chvíli se supící čert vrátil a života v něm bylo po málu. Učitel se usmál a pravil: „Běhat arci neumíš, ale možná umíš něco jiného.“ „Tak budeme házet do výše!“ řeklo čertisko nahněvaně. Popadnulo obrovské kovářské kladivo a hodilo ho tak vysoko, že k tomu, aby dopadlo zpět na zem, potřebovalo sedm hodin. Potom ho ukázalo učiteli a řeklo posměšně: „Teď uvidíme, co dokážeš ty!“ Ale učitel věděl, že to kladivo nedokáže ani zvednout, a proto řekl: „Když tohle vyhodím vzhůru, už to nikdy nepadne dolů, neboť mám v nebi švagra, který je kovář, ten to kladivo popadne a udělá z něj laťovníky. A my tu budeme marně čekat, raději přinesu nějaký kámen a hodím ten.“ A přinesl si z klece pěnkavu a mrštil s ní do vzduchu. Pěnkava se zaradovala z nabyté svobody a uletěla. Učitel postavil čertisko tak, aby mělo slunce v očích, a proto nevidělo, jak pěnkava vyletěla do vzduchu a odletěla pryč. „Ten kámen potřebuje na to, aby spadnul na zemi, sedm dní.“ řekl učitel: „Chceš tak dlouho čekat?“ „Ne, ne!“ vzkřiknul čert, neboť byl od toho sluníčka, jak o něj usilovně hleděl, napůl slepý. „Aj, aj,“ řekl učitel: „vy čertiska jste chudáci, neumíte ani zápasit, ani běhat, ani vrhat, umíte vy vůbec něco?“ „Tak budeme o závod práskat karabáčem!“ zlostně křiknul čert.

Popadl svůj karabáč a zapráskal s ním tak strašlivě, až učitele zamrazilo do morku kostí a málem zůstal celý bez sebe, ale hned se vzpamatoval a řekl čertovi: „Mám o tebe velkou starost, nechej mě zavázat ti oči, neboť to bude tak hrozitánské zapráskání, že to bude hřmět a metat blesky, mohly by ti z toho vyskočit oči!“ Tak čertisku pevně zavázal oči a do ruky vzal pořádný kyj, kterým vší silou čerta prásknul přes oči, až tento si myslel, že se mu oči mají k vyskočení. „Nepráskej, zadrž!“ naříkalo čertisko. „Nu, nevím, nevím.“ odvětil učitel: „Je vůbec nějaká dovednost, ve které máš co dokázat?“ V čertisku se zlost a hněv přímo vařily. „Dobrá!“ řeklo: „Pojďme si zabojovat tyčemi.“ „To se hodí,“ řekl učitel a dal ďáblu jednu dlouhatánskou železnou tyč a sám si vzal jednu krátkou. A šel čertisku po těle a zasadil mu nespočet ran a notně mu napráskal, zatímco čertisko s tou dlouhou tyčí při boji z blízka nesvedlo docela nic. „Ho, ho,“ řval čert: „teď si ty tyče vyměníme!“ „Ale rád,“ smál se učitel: „když vidím, jak jsi zubožený, dám ti výhodu, vlez si tady do toho chlívku, kde budeš chráněný a já budu bojovat tady venku.“ To se tomu hloupému čertisku líbilo, vzalo si krátkou tyč a vlezlo si do chlívku. Nyní do něj učitel píchal dlouhou tyčí skrze otvor pro žrádlo a to tak nemilosrdně, že tyč prošla čertisku skrze žebra, ale ono samo nemohlo tou krátkou tyčí učinit učiteli žádnou škodu. „Dost, dost!“ vřískalo čertisko, když vidělo, že mu crčí krev ze všech stran. „Teď může někdo říkat, že čert dokáže víc než ten nejubožejší člověk. Tady se dosti jasně ukázalo, že něco takového není možné, nebo chceš snad vyzkoušet něco jiného?“ „Ano, ano!“ vyl čert zlostí a bolestí: „Teď se budeme o závod drápat!“

Tu drápal čert učitele tak, že mu tekla krev a kosti se obnažovaly. „Jen počkej,“ řekl učitel: „jen co si přinesu své drápy, neboť já si je sundávám, když je nepotřebuji.“ A přinesl si dvoje vochle a těmi vochlemi nemilosrdně čertisko zpracovával, až tento od bolesti hlasitě naříkal: „Zadrž, vydrápneš mi duši!“ Učitel řekl: „Teď se opravdu stydím nadále s tebou závodit, arci už možná nic neumíš.“ Čert běsnil: „Nakonec si dáme tedy závody v pšoukání!“ A čert vám vypustil ducha tak strašlivého, že učitel odletěl až ke stropu. „Copak děláš tam nahoře?“ ptalo se čertisko udiveně. „Ale, ucpávám všechny spáry a díry, neboť až já vypustím ducha, nebudeš moci ven a roztříštíš se o strop.“ Tu se čertisko vyděsilo tak, že mu vstávaly vlasy na hlavě, na nic už nečekalo, dalo se na útěk a upalovala bez dechu až do pekla.

Od toho času měl učitel od čertisek pokoj. Ale ten pytel zlata mu museli ukrást zlí lidé, neboť je až do dnešního dne chudý jak kostelní myš. Někteří sice vyprávějí, že to byl silný Honza nebo krejčík Nitka, kdo v sedmi dovednostech čerta přemohl, avšak neprávem, neboť ten učitel ten příběh sám častokrát vyprávěl, tak to musel být jistojistě on.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight