Lakomý kupec a chytrý čeledín

zobrazeno 33×

Vložil(a): jitkamety, 16. 4. 2016 20.26

Byl jednou jeden sedlák a ten měl tri syny. Nejstarší syn se rozhodl, že se dá najmout za čeledína. Přišel do města a dal se do služby ke kupci, ale kupec byl skoupý a surový. Stále si vedl svou, jak zakokrhá kohout, vstávej, čeledíne, a dej se do práce. Chlapci tam bylo těžko, vydržel u kupce týden a vrátil se domů. Pak šel prostřední syn, sloužil u kupce týden, nevydržel to a dal si vyplatit mzdu.
„Tatíčku,“ povídá nejmladší syn, „pusť mě ke kupci za čeledína!“
„Kampak bys chodil, hlupáku! Seď za pecí! Byli tam lepší než Ty, a vrátili se s prázdnou!“
„Nu, jak myslíš, ale já přece půjdu!“ Přišel ke kupci a povídá „Buď zdráv, kupče!“
„Buď zdráv, mládenče! Co mi neseš?“
„Vezmi mě do služby!“
„Budiž, ale u mne musíš, chlapče, hned jak kohout zakokrhá, do práce na celý den.“
„Známá věc, když ses najal, jako by ses prodal.“
„A co chceš za službu?“
„I co bych si na Tobě vzal? Rok tu pobudu a pak Tobě štulec, kupcové štípanec a víc nepotřebuju.“
„Dobrá, hochu!“ odpověděl hospodář a myslí si: To je požehnání! Tomu se říká najmout lacino!
Večer se čeledín obratně připletl ke kohoutovi, popadl ho, strčil mu hlavu pod křídlo, svalil se a spal jako zabitý. Půlnoc už dávno minula, blíží se ráno, bylo by načase vzbudit čeledína, ale kohout nekokrhá. Slunce už vyšlo na oblohu, když se čeledín sám probudil.
„Hej, hospodáři, dej mi snídani, už je čas do práce!“ Posnídal a pracoval až do večera. Za soumraku zase chytil kohouta, dal mu hlavu pod křídlo, svalil se a spal až do rána. Třetí noc se opakovalo totéž. Kupec se divil, co se s kohoutem děje, jako by načisto ztratil hlas!
„Půjdu do vsi a najdu si jiného!“ Vydal se tedy hledat kohouta a čeledína vzal s sebou.
Jdou po cestě a proti nim vedou sedláci býka, náramně velikého a vzteklého, taktak že ho udrželi na provaze.
„Kampak, braši,“ ptá se čeledín.
„Ale vedeme býka na jatka.“
„Ech, že Vám není hanba, čtyři vedou býka a zatím by na to dobře stačil jeden.“ Přišel k býku, dal mu štulec do hlavy a zabil ho; pak chytil kůži do štipce a stáhl celou kůži naráz dolů. Když kupec uviděl, jaké umí čeledín dávat štulce a štípance, bolestně se zachmuřil. Na kohouta docela zapomněl, vrátil se domů a začal se s kupcovou radit, jak by se neštěstí zbavili.
„Víš co,“ povídá kupcová, „pošleme čeledína pozdě večer do lesa a řekneme, že se ztratila kráva. Ať ho tam roztrhá divá zvěř!“
„Dobrá!“ Počkali do večera, povečeřeli. Kupcová vyšla na dvůr, postála chvíli na zápraží, a když se vrátila do světnice, povídá čeledínovi:
„Proč jsi nezahnal krávy do stáje? Vždyť jedna bezrohá chybí!“
„Jakpak je to možné, vždyť byly všechny!“
„Já Ti dám všechny! Jen běž pěkně do lesa a najdi ji!“
Čeledín se oblékl, vzal hůl a vydal se do temného lesa. Dlouho chodil po lese, ale po krávě ani potuchy! Jak kouká, rozhlíží se, vidí v brlohu medvěda. Myslí si, že je to kráva, a povídá:
„Kráva jedna zatrolená, kam až se sem dostala, já ji celou noc hledám.“ Pustil se holí do medvěda; ten se dal na útěk, ale čeledín ho chytil za krk, přivlekl domů a křičí:
„Otevřete rychle vrata, jde Vaše kráva strakatá!“ Pustil medvěda do stáje a zavřel ho společně s kravami. Medvěd se hned do krav pustil, začal je škrtit a trhat. Za noc je tak utratil všechny. Ráno povídá čeledín kupci a kupcové:
„Tak jsem tu krávu našel.“
„Pojď se, ženo, podívat, jakou krávu to našel v lese!“ Přišli ke stáji, otevřou vrata a co vidí! ..... Všechny krávy zadušené a v rohu sedí medvěd!
„Cos to udělal, hlupáku? Proč jsi přitáhl do stáje medvěda? Vždyť nám zadávil všechny krávy!“
„Jen počkej,“ povídá čeledín, „smrt ho za to nemine!“ Vběhl do stáje, dal medvědu štulec a hned z medvěda dušička vyletěla! To je zlá věc, přemýšlí kupec, z divoké zvěře si nic nedělá; snad jenom čert s ním něco svede.
„Jeď do čertova mlýna,“ povídá čeledínovi, „a prokážeš mi velkou službu. Vyber od té chátry peníze. Vydlužit si umějí, ale vracet, to ne!“
„Budiž, proč bych Ti neposloužil, to pro mne nic neznamená.“
Zapřáhl koně do bryčky a rozjel se do čertova mlýna. Když tam přijel, sedl si na hráz a začal plést provaz. Za chvíli vykoukl z vody čert a povídá:
„Hej, čeledíne, co tu děláš?“
„Snad vidíš sám, pletu provaz!“
„A nač provaz?“
„Chci Vás, čerti, vytahat a na sluníčku usušit. Beztak jste, darebáci, celí promáčení!“
„Co to povídáš, čeledíne, vždyť jsme Ti nic zlého neudělali.“
„A pročpak tedy nesplácíte mému hospodáři dluhy? Vypůjčit, to jste si uměli!“
„Posečkej chvilku, zeptám se pána,“ řekl čert a ponořil se do vody. Čeledín vzal lopatu, vykopal hlubokou jámu a přikryl ji chrastím. Doprostřed postavil svůj tlumok, do kterého vyřízl díru.
Čert vyskočil z vody a povídá čeledínovi:
„Pán se nechá ptát, jak prý budeš čerty tahat, když jsou naše tůně bez dna!“
„To je toho,“ ušklíbl se čeledín, „však mám také podle toho provaz. Měř si, jak chceš, konce nenajdeš.“
„Ukaž tedy!“ Čeledín svázal oba konce provazu dohromady a podal jej čertovi. Ten měřil, měřil, ale konec nikde.
„A kolik je třeba zaplatit?“
„Tenhle tlumok nasyp plný stříbra, to bude tak zrovna.“
Čert se potopil a všechno oznámil pánovi. Starému čertu bylo líto rozloučit se s penězi, ale co dělat? Do měšce sáhnout musel. Čeledín nasypal plný vůz stříbra a přivezl jej kupci. „Ach, to je bída, ani čert ho nechce!“
Kupec s kupcovou se domluvili, že utečou z domu. Kupcová napekla pirohů a chleba, nacpala dva plné pytle a lehla si, aby si odpočinula a měla v noci dosti sil, až budou od čeledína utíkat. Ale čeledín vyndal z pytlů pirohy a chleba a místo toho dal do jednoho mlýnský kámen a do druhého si vlezl sám. Sedí ani nedutá, i dech zatajil. V noci probudil kupec ženu, hodili si pytle na záda a utíkají ze dvora: ale čeledín se v pytli ozval:
„Hej, hospodáři a hospodyně, vemte mě s sebou, počkejte!“
„Už na to přišel, mizera, žene se za námi,“ povídá kupec kupcové a upalují, jen se za nimi práší. Přišli k jezeru, zastavili se, kupec shodil pytel. „Oddechneme maličko!“ Ale čeledín se mu ozve v odpověď:
„Opatrně, hospodáři, vždyť mi polámeš kosti!“
„Ach čeledíne, Ty jsi tady?“
„Tady!“
„No dobrá!“ Rozhodli se, že budou nocovat na břehu, a lehli si všichni vedle sebe. Kupec šeptá ženě:
„Poslyš, ženo, jak čeledín usne, hodíme ho do vody.“ Čeledín nespí, obrací se, převaluje z boku na bok. Kupec s kupcovou čekají, čekají, až z čekání usnuli. Čeledín svlékl kožich a čepici, navlékl je na kupcovou, sám si oblékl její kožich a budí kupce.
„Vstávej, hodíme čeledína do jezera!“ Kupec vstal, oba popadli spící kupcovou a hodili ji do vody.
„Cos to, hospodáři, udělal,“ zvolal čeledín, „pročpak jsi kupcovou utopil?“ Kupci nezbývalo nic jiného, než se vrátit s čeledínem domů. Ten u něho sloužil celý rok. Pak dal kupci štulec a byl s kupcem konec. Čeledín si přivlastnil celé jeho jmění a žil si šťastně a spokojeně až do smrti.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight