Kterak kníže Oldřich našel Boženu

Oldřich kníže rád lovíval po lesích a daleko zajížděl.
Když jednoho dne, vraceje se z lovu, skrze ves jednu jel, zastavil se na návsi, uzřev dívku kmetičnu, která prala bílé roušky u studánky. S velikým zalíbením hleděl na postavu její sličnou, bělost pleti a stydlivý mrav, a očima ji pozoruje od hlavy až k patě, pocítil v sobě dychtivost učiniti ji svou manželkou.
Když pak maličko byl potrval, promluvil :
"Medle, dobrá dívko, rci, čí jsi dcera a jak tobě říkají?"
"Jsem Božena, dcera Křesynova," odpověděla dívka, studem se rdíc.
Poněvadž úmyslů svých neodkládal, poslal z Prahy pro ni a dal se s ní oddati. Od otce jejího ji vykoupil za ves jež nyní slove Křesýn. I nebylo veselí jako bývalo u bohatých nevěst, a po nevěstě nepřivezena skvostná roucha ani zboží nastřádané, avšak mladá kněžna darovala Oldřichovi a národu českému mnohem větší poklad, totiž syna Břetislava, mužného a chrabrého, kterýž ctnostmi dobrého pána překonal i otce i praděda