Krakonošův dar

zobrazeno 26×

Vložil(a): vendy.z, 3. 7. 2016 12.10

Mistr Šídlo robil boty, do tance i do roboty

Dratev míval jako strunky, cvoky jako do korunky,

kůži jako z ocele, inu věřte prátelé,

každá bota z jeho skladu byla jako ze zlata,

že v ní mohli na parádu králové i knížata

Ale při vší dovednosti bídu míval v domácnosti

hlad byl jeho denní host, neboť v roji bot a koží,

chybělo mu jedno zboží a to byla zdvořilost.

Hromy, blesky, váda, klení byla pocta každodenní,

kdyby přišel třeba král, a tak stálý hněv a křiky

zahnaly mu zákazníky k jiným ševcům, o dům dál.

U mě bída, jinde pýcha, pravil mistr jednou zticha,

potom pravil pohněván. Hoj to ševci v celém kraji

kouzla na mě posílají, aby do nich tísíc vran.

Počkejte však, příštipkáři, čáry se vám nepodaří,

na to vsadím celý svět. Potom vzal si nový fráček,

na hůl párek shrnovaček a jel do hor na výlet.

Když se vracel domů zpátky, usmíval se mezi vrátky

a když přišel do světnice usmíval se ještě více.

Za pár pěkných shrnovaček, kouzelný jsem dostal sáček,

jen se ženo podívej, tuhle mošnu divné moci,

daroval mi ku pomoci Krakonoš, ten čaroděj.

Na koho má zloba padne, pomoci mu není žádné,

ať je chuďas nebo král, komu řeknu děti mílé,

jenom slůvko nezdvořilé, bude v mošně pochován.

Děti v koutě poslouchají, sotva otce poznávají,

jindy brouká na verpánku, od rána až do červánků,

a teď výská, poskakuje s verpánkem div netancuje,

hoj to jistě marcipán, už je v mošně nasypán.

A hned s chutí tisícerou o mošnu se všichni derou,

vadí, rve se bujná cháska, až jim mošna v rukou praská.

Zahromoval mistr Šídlo: "Aby do vás motovidlo,

všechny vás tu, jak jsem táta, ďasu prodám, cikáňata"

A jak slova nezdvořilá, mistru z hrdla vyskočila,

šupy šup a milé děti, padly mošně do zajetí.

Mistr kouká udiveně, potom zlostně mluví k ženě:

"Proč jen pozor nedáš na ně? aby si tě vzalo káně"

A jak slova nezdvořilá, mistru z hrdla vyskočila,

šupy, šup a milá žena, v mošně byla polapena.

"Jsem to lotr" mistr vzdychá, ale pozdě honí bycha,

šupy, šup a mošna milá rázem i jej pohltila.

Padl mistr na kolena, běduje a nahlas sténá:

"Krakonoši, milostpane, nechť se se mnou zázrak stane,

nedej ty nám zahynouti, s nevinnými robátky."

Tu slyš, kdesi ze zákoutí mluví hlas jak z pohádky:

"S čarodějnou svojí mocí, chvátám tobě ku pomoci,

polez, mistře, z mošny ven. Promluvíš-li, ale znova,

nezdvořilá jenom slova, navždy budeš polapen."

Ráz na ráz je mistr venku, žena děti kolem něj,

mošna visí na přístěnku, ten tam je pan čaroděj.

Mistr Šídlo o té doby, na dukát se nerozzlobí,

z domu vyhnal vádu, křiky, vlídně vítá zákazníky.

Staří, mladí, zblízka, zdáli. pro boty se proudem valí,

zlato prší ze všech stran. Mistr neví, co je bída,

holoubátka denně jídá, jeho děti - marcipán.

A když přece někdy cítí na jazyku hromobití,

usměje se ještě včas, ohlédne se po přístěnku,

kde je mošna na výměnku a dál klidně šije zas.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight