Kočeví

zobrazeno 51×

Vložil(a): nikihiphop, 2. 6. 2016 23.55


V dolnokrajinském městečku Kočeví žijí Němci, kteří jsou řečí, krajem a zvyky velmi odlišní od ostatních krajinských. Poblíž leží jeden starý, stejnojmenný a knížeti Auerspergovi patřící hrad, o kterém v okolí žijící lidé vyprávějí rozličné povídačky.

Ještě nyní bydlí jeden lovčí, kteréhož předkové měli nejednou co do činění s hradními duchy, se svou čeledí v obyvatelné části pobořeného hradu Kočeví a jemu samému se událo toto:

Jednou byla jeho žena ve městě, a on sám, protože na něj padla ospalost, se natáhnul pod jeden dub před hradem. Pojednou spatřil staršího se svých dvou chlapců, které nechal spící v domě, přicházet k sobě, jakoby ho někdo vedl. Sice žádného průvodce neviděl, ale pětileté dítě drželo levici ve směru, jakoby ho za ni někdo vedl. Rychlými kroky přešlo dítě kolem něj a mířilo k strmé propasti. Polekaný otec vyskočil, aby své dítě zachránil. Rychle je popadnul a snažil se jeho levou ruku od neviditelného průvodce osvobodit. S nemalým úsilím to k posledku dokázal a vytrhnul ruku dítěte z té druhé ruky, kterou lovčí sice neviděl, ale cítil její mrtvolný chlad. Dítě bylo ostatně nebojácné a vyprávělo mu, jak přišel nějaký stařec s dlouhým vousem a červenýma očima, v černých šatech a v kožené kapuci. Měl se k němu velmi přátelsky a slíbil mu mnoho krásných věcí, když s ním půjde, tak ho veden za ruku následoval.

Večer téhož dne uslyšel lovčí, jak ho někdo volá jménem. Když otevřel dveře, stál tam onen stařec a kynul mu. Lovčí ho následoval a stařec ho přivedl také k propasti. Skála se před nimi ale rozestoupila a oni sestupovali po kamenném schodišti.

Cestou potkali hada, potom dorazili do prosvětlené hrobky. V podlouhlé místnosti tam sedělo v hlubokém mlčení sedm starců s nepokrytými hlavami.Potom kráčel lovčí chodbou do malé kobky, kde stále rakvička, potom do větší hrobky, kde mu stařec ukázal dvacet osm velkých rakví, ve kterých leželi mrtví obojího rodu. Mezi nebožtíky našel několik povědomých tváří, ale nedokázal si vzpomenout, kde se s nimi už setkal. Potom stařec lovčího zavedl do zářivě osvíceného sálu, kde sedělo třicet osm lidí, mezi nimi i čtyři velmi mladé ženy a právě začínala slavnost. Avšak všichni byli smrtelně bledí a nikdo nepronesl ani slůvko. Skrze jedny červené dveře vedl stařec lovčího k zástupu po starém způsobu oblečených lidí, ze kterých se mu někteří zdáli opět povědomí, stařec toho prvního a posledního políbil.

Nyní zapřísahal lovčí starce, aby mu řekl, kdo všichni ti lidé jsou a zda by jim někdo živý mohl přinést klid, který postrádají. „To jsou samí obyvatelé tohoto hradu.“ odvětil mu stařec dutým hlasem: „ty další okolnosti však ještě zvědět nemůžeš, nýbrž někdy jindy a bude to brzy.“

Po těch slovech lovce jemně vystrčil ven a on uviděl, že je v nějaké zatuchlé a vlhké kobce. Našel tam staré napolo zřícené schodiště, po které stoupal vzhůru až dorazil do široké kobky, kde viděl skrze malou puklinu oblohu a hvězdy. Pevný provaz, do kterého vrazil, a šplouchání a hukot vody, mu dalo k tušení, že se ocitnul na dně zámecké cisterny, odkud pomocí kola tahali vodu. Avšak nešťastnou náhodou nikdo po tři dny k prameni nepřišel, teprve večera čtvrtého dne přišla žena lovčího a velmi se podivila, když v těžkém vědru vytáhla svého muže, kterého již měla za mrtvého.

Předpověď toho průvodce se zatím nevyplnila, avšak i tak věděl lovčí, že tvrzení, že ti duchové jsou staří zámečtí obyvatelé, bylo pravdivé. Neboť když si jednoho dne prohlížel v knížecím sálu obrazy předků, poznal podle rysů obličejů ty lidi, které viděl v podzemí mrtvé.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight