Koblížek: Dopis pro duhu

Sluníčko a déšť, to se teď za okny střídalo snad každou chviličku. Koblížek měl dokonce pocit, že kdykoliv jen pohlédl z okna, bylo to tam pokaždé jiné. Ale co, dneska se nechystal jít nikam ven, proto mu ani nevadilo, že občas zaprší. Jenže za chvilku se ozvalo klepání na dveře a z klidného odpoledne Koblížka vyrušil Vendelín:

"Ahoj Koblížku, jdeme s kamarády hledat místo, odkud se udělala ta krásná duha na obloze. Já říkám, že je z rybníčku u lesa a Johanka myslí, že je z tůňky v lese. Chceš jít s námi?" Koblížek byl vždycky pro každou legraci a tak se jen oblékl a šel. Navíc byl sám zvědavý, jak to doopravdy je.

Na procházku za záhadou s duhou se vydali všichni kamarádi. Nikomu se nechtělo čekat, až by ostatní přišli zpátky s odpovědí. "Tak jak to bude, když vyhraje Vendelín, budeme dnes odpoledne u něj doma hrát hry a když Johanka, budeme u ní. Jako výhru dostane ten, kdo správně uhádne místo, odkud duha je, nás všechny dohromady," řekl Flíček a všichni se zasmáli. Ono je to sice hezké, když se kamarádi sejdou najednou, ale pro toho, u koho se schází, to bývá také pár starostí o pohoštění navíc.

Za chviličku byli u lesa. Z Vendelínova rybníčku duha skutečně vycházela, přesto se šli všichni ještě podívat do lesa k tůňce, jestli náhodou není duha ještě i tam. Ale nebyla, tak se kamarádi vydali zase zpátky do vesničky. Měli namířeno k Vendelínovi, když přeci vyhrál. Cestou si dali za úkol, že vymyslí, co budou dělat.

"Už to mám!" zajásal za chviličku Koblížek. Napíšeme té krásné duze dopis o tom, jak jsme hádali, odkud je, co vy na to? Schováme psaníčko někam pod kámen u rybníčka a až jednou zase bude duha z rybníčka vycházet, zajdeme se tam podívat." dodal ještě. "To je bezva nápad, každý by mohl do dopisu napsat své přání, které by chtěl splnit. Třeba ho pak duhová víla opravdu splní," doplnil ho Lubíček. Johanka, Vendulka, Vendelín i Flíček radostně souhlasili . Všichni si pospíšili, aby byli u Vendelínka co nejdříve a mohli jít psát.

Za nějakou chvíli, kdy si každý lámal hlavu s tím, co by si asi tak měl přát, donesli všechna přání na jednu hromádku. A tak se v obálce pro duhu objevila přání: chtěl bych si víc hrát, chtěla bych umět péct jako Koblížek, chtěla bych mít častěji nápady na bezva hraní s kamarády,...

Koblížek ještě napsal pár řádků přímo paní Duze a pak už jen stačilo zajít zpátky k rybníčku. Jaké ale bylo překvapení kamarádů, když duha tentokrát vycházela z tůňky z lesa, kterou hádala jako první Johanka. "No vidíte, já jsem si to tak moc přála, že mi to duhová víla splnila hned!" radovala se Johanka.

Asi měla pravdu... Tak dobrou noc.

Zdroj: http://koblizek.somee.com/clanek.asp?rub=16&cl=284