Jak vrabec udělal sedlákovi trojí škodu

Dokud ještě byl pes mladý a věrně sloužil, každý mu přál a laskal se s ním a dávali mu žrádla, co si jen ráčil. Ale jak zestárl a nohy ho přestaly poslouchat, všichni na něho zapomněli a leda do něj kopli, co prý se plete do cesty. Jednoho rána měl všech ústrků dost a řekl si, že se vydá do světa za lepším živobytím.
Za vesnicí seděl na plotě vrabčák. Pes si povídal: Chytnu ho a sežeru, aspoň zaženu nejhorší hlad. Šoural se potichu blíž a skočil po něm, ale měl nohy slabé a pomalé a vrabec mu odletěl před nosem na strom. Odtud na něho volal:
„Strýčku pse, pse, pse! To máš takovou nouzi, že už chytáš i vrabce?“
Starý pes se posadil na cestu, hlavu složil na přední pracky a vykládal mu co a jak. Vrabec měl s ním soucit a povídal:
„Víš co? Já Ti dám radu, jak se dosyta najíš. Za chvíli půjdou po cestě děti do školy a ponesou si v kabelách všelijaké jídlo. Já si sednu na cestu a budu před nimi poskakovat. Ony kabely odloží, začnou mě honit a Ty si zatím najdeš něco na zub.“
No, pes si lehl na cestu a z únavy usnul. Tu jel po cestě sedlák s vozem, vezl na něm bečku piva. Jak ho vrabec zahlédl, poskakoval před ním a křičel:
„Zastav, sedláče, zastav. Na cestě leží nemocný kamarád!“ Jenže sedlák nedbal, nechal koně jít a starého psa bez milosti přejel a zabil. Vrabec se rozzlobil, poletoval sedlákovi okolo hlavy a křičel:
„Počkej, sedláče, počkej! Za to Ti udělám trojí škodu!“ Sedlák si myslel: Jak by mně mohl malý rozcuchaný vrabeček uškodit? Pohnal koně a spokojeně se rozhlížel po krajině. Vrabec poletoval okolo vozu, vykřikoval z plna hrdla a pak se posadil na bečku s pivem. Sedlák si řekl: No počkej, teď Tě mám! Popadl sekyru, rozmáchl se, ale netrefil a sekeru zlomil.
„Čirčum, firčum, to je druhá škoda, sedláče. Ale těš se na tu třetí! Než dojedeš domů, svolám všecky své děti a všecky své vnuky a sežerem Ti na sýpce všecko zrní!“
Sedlák už poznal, co vrabec umí. Nechal všeho a hnal se domů, jako by za ním hořelo. Celý uřícený vběhne do dvora, nedívá se napravo nalevo, bere schody po dvou nahoru na sýpku ..... ouvej! Tam se hemží vrabců jako máku, malí i velcí, a po pšenici ani památky. Vrabci ji vyzobali do nejposlednějšího zrnka. Jak mezi ně vrazil, vrabčáci frnk, frnk, rozletěli se na všecky strany, a pryč! Jen starý vrabčák seděl na holé zemi a pokřikoval:
„',Sedláče, sedláče, tady máš třetí škodu. Za to, žes zabil mého kamaráda starého psa!“
Sedlák stál s otevřenou pusou jako socha. Tu vrabec frnk ..... vletěl mu rovnou do pusy a už byl v něm. Teprve teď se sedlák probral, poskakoval jako pominutý, slovo ze sebe nemohl vypravit, jen hekal a vzdychal. Žena slyší na sýpce rámus, běží nahoru a vyptává se:
„Mužíčku, co to vyvádíš? Co se stalo?“
Ale on jen skáče, heká a chytá se za břicho. Selka si pomyslela, že mu asi zaskočilo, a začala ho tlouct pěstí do zad. Když to málo pomáhalo, zavolala si na pomoc děvečku, potom pacholka a pak ještě kováře a starostu a všichni tloukli a bušili sedlákovi do zad, až se prohýbal.
Jestli z něho vrabec nevyletěl ven sám, mlátí ho ještě dneska.