Jak jednomu uletělo štěstí

zobrazeno 32×

Vložil(a): jitkamety, 18. 3. 2016 19.59

Byl jednou jeden krejčík, který se rád dal vidět v sametu a hedvábí, pannám dělal pomyšlení a nejraději se držel tam, kde bylo bujaře a veselo. Jednoho dne šel na křtiny, a když se kolem půlnoci bral na cestu k domovu, tu zpozoroval, že se tentokrát podíval na dno skleničky příliš hluboko; a netrvalo to dlouho a sešel daleko z cesty. Zanedlouho viděl vlevo i vpravo jen stromy a zase stromy, za sebou nic než trní a hloží a temný močál a před sebou svislou skalní stěnu s puklinou, zrovna dost širokou, aby jí prošel člověk.
„Stát!“ pomyslel si, „Tady na Tebe čeká dobrodružství. Takže směle do toho!“
A protože mu křestní víno dodalo nadbytečnou a nevyužitou odvahu, vešel statečně do jeskyně, kde kolem sebe tápal a hledal místo, kam by mohl složit hlavu a strávit noc. Ale sotva byl uvnitř, zamotal se mu pod nohy nějaký pes a on se jak byl široký a dlouhý natáhl a vrazil do železných dveří, které se otevřely.
To Vám byla ale nádhera! Když to před sebou najednou krejčík viděl, ihned vystřízlivěl. Stál s otevřenou hubou v jasně osvícené komnatě, žádné svíce, žádná lampa, to zářily její zlatem a stříbrem a drahokamy obložené stěny a měnily tmu v jasný den. U stěn stály drahocenné skříně se skvostným nádobím a uprostřed sálu otevřená truhlice plná zářících zlatých mincí. Jak tam celý vyjevený stál, tu z jedněch postranních dveří vyšla překrásná panna, která ho přátelsky přivítala. Krejčík se opět vzpamatoval a bez váhání k ní šel, aby její pozdrav opětoval polibkem, ale ta se na něj podívala tak přísně, že zůstal stát jako přikovaný.
Tak panna řekla:
„Už dlouho na Tebe čekám, všechny tyto poklady, které tu vidíš, jsou pro Tebe. Ale dostaneš je jenom pod podmínkou, že mě třikrát bez zaváhání políbíš.“
„Ach, kdo by to neudělal rád?“ zvolal krejčík a našpulil pusu, ale v tom okamžiku se panna proměnila ve strašlivého krokodýla, a kdyby nebyl krejčík už tak rozběhnutý, věru by od polibku upustil, ale takto ho krokodýlovi dal zcela proti své vůli a třásl se při tom na celém těle.
Nyní před ním opět stála krásná panna a dívala se na něj tak mile, že se pokusil ji políbit podruhé, když tu se před jeho očima proměnila v ošklivou ropuchu, což jím opět otřáslo, ale ve stejném okamžiku polibek statečně vtisknul na ropuší hubu.
Potom před ním zase stála krásná panna a smála se na něj tak zářivě, že k tomu třetímu polibku se postavil s tím největším odhodláním. Ale běda! Tentokrát jím otřásl odpor, který mu pronikal až do morku kostí, neboť před ním stál dlouhovlasý a mečící černý kozel a upřeně na něj čuměl. Krejčíka posedl takový strach a hrůza, že vyrazil velkým skoky ze sálu a upaloval z jeskyně, zatímco se za ním hnala strašlivá větrná bouře, až mu z ní oči i uši přecházely, a nakonec k smrti vyčerpaný padnul před skálou.
Když opět přišel k sobě, otvor ve skalní stěně zmizel, a tak se smutně ploužil domů.
Od té chvíle nemohl slyšet někoho mluvit o kozlech, bez toho že by ho nepopadl zuřivý vztek.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight