Jaga Bura

zobrazeno 22×

Vložil(a): dáša, 27. 3. 2016 16.43

Byli tři bratři, nejstaršímu říkali Beran, prostřednímu Kozel a nejmladšímu Čufil Filuška. Jednou šli všichni tři do lesa k svému dědouškovi; byl tam hlídačem. Tam u toho dědouška Beran a Kozel nechali bratra svého Filušku a sami šli do lesa na honbu. Filuška dělal, co chtěl, dědoušek byl stár a nic na něj nedbal, a Filuška byl rozpusta. I zachtělo se mu jíst jablíčko; utekl dědouškovi do zahrady a vylezl na jabloň. Odkud odtud vzala se tu Jaga ..... Bura v železné stoupě, s pístem v ruce; přiskákala k jabloni a řekla:
„Pozdrav pán Bůh, Filuško! Proč jsi tam vylezl?“
„Chci si jablíčko utrhnout,“ řekl Filuška.
„Na, tuhle Ti dám mé jablíčko.“
„Je nahnilé,“ řekl Filuška.
„Na, tuhle jiné.“
„A to je červivé.“
„Nu, budeš si blázny ze mne dělat, Filuško! Vezmi si ode mne tohle jablíčko z ručky do ručky.“
Filuška natáhl ruku a Jaga ..... Bura ho za ni popadla, posadila do stoupy a uskákala s ním po křovinách, po lesích, po roklinách, stoupu rychle pístem pohánějíc. Tu se Filuška vzpamatoval a začal křičet:
„Kozle, Berane! Poběžte honem: Jaga mne unesla za kruté hory, za temné lesy, za pusté stepi.“ Kozel a Beran tehdáž odpočívali; jeden ležel na zemi, i zdálo mu se, že někdo křičí.
„Přikloň Ty se k zemi!“ řekl druhému, „Hoj, to křičí náš Filuška!“
I dali se do běhu a Jagy ..... Bury dostihli, Filušku jí odňali a přivezli k dědouškovi, a dědoušek jako by se byl po něm pominul rozumem.
I přikázali dědouškovi, aby měl na Filušku pozor a šli pryč. Ale Filuška zase jemu se vytočil, jako prvé, a vylezl na jabloň. Sotva byl vylezl, byla tu opět Jaga ..... Bura i dávala mu jablíčko.
„Nechci, neošidíš mne, zlodějko!“ řekl Filuška.
„Tak, Filuško! Třeba si ode mne jablíčko chyť; já Ti je hodím.“
„Dobře, hoďte.“
Jaga mu schválně jablíčko nízko hodila; Filuška se za ním natáhl, chtěl je chytit a Jaga ..... Bura jej nenadále popadla za ruku a bez sebe jej odvlekla rychle zase po horách, po dolinách i po tmavých lesích; přinesla si ho domů, umyla, vystrojila a posadila do truhly.
Ráno pak Jaga chystala se jít do lesa i přikázala své dceři:
„Nu, dceruško má! Vytop hodně pec a upeč mi potom Filušku!“ a šla pak na loupež.
Dcera vytopila pec do horka, vzala Filušku, svázala i položila na lopatu a jen ho chce vstrčit do peci, tu se jí nohama opřel o nístěj.
„Ne tak, Filuško!“ řekla Ježí ..... Buřina dcera.
„A jak?“ odpověděl Filuška, „neumím to!“
„Takhle, pusť, já Ti ukážu,“
i lehla na lopatu, jak náleží; ale Filuška byl malý chytroušek, i nenadále ji vstrčil do peci a zandal pěkně poklopem. Brzy potom, za dvě, za tři hodiny, cítil Filuška, že pečeně voní, oddělal poklop i vyndal upečenou dceru Ježí ..... Buřinu, pomazal ji máslem, přikryl na pekáči plátnem a položil do truhly; sám pak ušel na půdu, a vzal s sebou všední píst i stoupu Ježí ..... Buřinu.
Tu před večerem Jaga ..... Bura přišla a zrovna vrazila do truhly i vytáhla pečeni; snědla všecko, pak všecky kůstky sebrala, rozložila je po zemi řádkem a začala se po nich válet, a po dceři se nesháněla, myslela, že v druhé světnici přede vlnu. Tu v tom válení Jaga zavolala:
„Má dceruško milá! Pojď ke mně sem a válej se taky se mnou po Filuškových kostečkách!“ A Filuška s půdy křičí:
„Válej se, mámo, koulej se, mámo, po dceruščiných kostečkách!“
„Ha! Ty tam, zákeřníku? Počkej, však já Ti dám!“ zaskřípala zubama, zadupala nohama i lezla na půdu. Filuška se neustrašil, popadl píst a vší silou ji uhodil do hlavy: Jaga hned buchla na zem.
Tehdy vylezl Filuška na střechu a tu vidí, jak husy letí i zavolal na ně:
„Dejte mi po pírečku, udělám si křidélka.“
Husy mu daly po pírku, a on letěl domů. Doma už dávno na něj vzpomínali co na nebožtíka; potom, jak ho spatřili, měli všichni náramnou radost, vystrojili slavné hody a byli šťastně i vesele živi.

Zdroj: www.abatar.cz

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight