Hodný slon a zlomyslný krejčí

zobrazeno 30×

Vložil(a): jitkamety, 28. 3. 2016 11.12

 

Hodný slon a zlomyslný krejčí

V jednom městě byl cirkus. Byl to světoznámý cirkus, protože tam měli podivuhodná zvířata: lva, který mrskal ocasem káču, hrdličku, která cukrovala dětem koláče, a opici, která poznala, které i je měkké a které tvrdé, ale jen tehdy, když tvrdé bylo z dubového dřeva a měkké z tvarohu.
Ale nejmoudřejší ze všech zvířat toho cirkusu byl slon Bimbambo. Ten slon byl tak rozumný, že si mohl po práci vyjít sám po městě na procházku. Z každé vycházky se také vždy vrátil v pořádku a včas domů, takže ho majitel cirkusu nemusel před začátkem představení teprve shánět s koštětem v ruce. Všichni strážníci ho už znali a sami ho upozorňovali na všelijaké památnosti toho města. Jednoho dne šel slon Bimbambo zase na procházku. Díval se, co lidé kutí v krámech nalevo a co kutí v prvních patrech napravo, až se přiloudal k domu, v kterém v prvním patře u otevřeného okna šil krejčí kalhoty. Na domě vedle okna visela tabule:

Zde se zhotovují obleky z pravých anglických látek

ale Bimbambo se tím jen tak lehce nedal oklamat. „Hm, to se mi zrovna nezdá, že by to byla na ty kalhoty pravá anglická látka!“ bručel si pro sebe. „Hned se přesvědčíme!“
A slon Bimbambo bez dlouhého rozmýšlení vstrčil svůj dlouhý chobot krejčíkovi do bytu a začal látku důkladně na rubu a na líci omakávat. To víte, že se krejčí nejprve řádně polekal, ale potom si řekl:
„A co mi bude ledakdo strkat do bytu tak dlouhý čumák! Ty kalhoty přec od něho nejsou objednány!“ A rovnou píchl slona jehlou do chobotu.
Slon Bimbambo se strašně rozzlobil. Honem se rozhlížel, co by mohl na krejčíka hodit, ale mimo sud s kyselými okurkami nic vhodného na ulici nebylo. „Mohl bych si tamhle v té louži natáhnout plný chobot špíny a důkladně ho postříkat, ale to neudělám! To už je starý vtip, stokrát otištěný v čítankách, knížkách i kalendářích! Ne, neudělám to! Nebudu ho trestat, ale budu jej zahanbením vychovávat!“ Tak rozumoval slon a potom klidně odcházel.
Sotva slon odešel, dal se krejčí do dlouhého chechotu:
„To jsou teď sloni, hanba povídat! Za mých mladých let by slon za takové píchnutí udělal z baráku hromádku kamení, ale teď jsou sloni z tvarohu! Cha ..... chá! A to se ještě takový kašička ukazuje v cirkusu!“
Když se dost nasmál, dal se krejčí zase do práce. Píchl jehlou do látky, dělal steh za stehem a těšil se, jak večer po práci bude každému vypravovat, jak vytrestal zvědavého slona.
A tu byl pojednou zase z práce slonem vyrušen. Kde se vzal, tu se vzal, stál slon znovu před domem a otevřeným oknem strkal krejčímu do bytu podivnou věc. Tak podivnou, že krejčímu vypadla práce z rukou a kolena se pod ním strachy rozklepala. Čekal s hrůzou, kdy ta potvůrka začne do něho sekat, píchat nebo střílet, ale ta se ani nehnula, když ji slon opatrně postavil doprostřed světnice.
Krejčí kouká na věc s vykulenýma očima, a pojednou se bací rukou do čela:
„Prokrýlepána, vždyť je to šicí stroj! A to mi ho jistě ten dlouhonosáč přinesl proto, abych už nešil jehlou a nepíchal ho do čumáku, až mi ho sem bude zase někdy strkat do dílny! Ale teď se nesmím smát a musím slonovi zdvořile poděkovat, protože ten stroj je moc dobrá věc!“ A krejčí se začal před slonem uklánět, smekat čepičku, a také si utřel šátkem oči, aby slon viděl, že je dojat jeho velkomyslností. Slon zakýval spokojeně hlavou a zase klidně odešel. „Prokrýlepána, to jsou teď sloni!“ rozchechtal se krejčí, když slon zmizel za rohem. ,Já ho píchnu a on mi za to dá nový šicí stroj! Milijón tajtrdlíků, lidi, já se uchechtám! To jsou teď bajky, že by člověk praskl smíchy, cháchachá! Já se rozsypu!“ A krejčí se smál, div ze stoličky nespadl. Ale potom si řekl:
„Dost! Teď musím tomu tvarohovému slonovi ušít za ten dar pěknou barevnou čepici, aby viděl, že dovedu být také vděčný a že už jsem se polepšil. A potom se zase budu chechtat nejméně tři neděle!“
Krejčí opravdu svůj slib splnil. Druhý den ušil pěknou čepici a k večeru ji poslal slonovi do cirkusu. A potom se smál, až se ohýbal, každý den dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne. Ale za týden se rázem přestal smát! Zřízenec z obchodu přinesl mu za ten šicí stroj řádný účet a krejčí láteřil celý den, až se okna třásla:
„Milijón hadrníků, ten slon mě opravdu kakrahnátsky potrestal a napravil! Aby ho husa kopla! A teď je to milijón tajtrdlíků, opravdu povedená bajka!“

 

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight