Hadrnička

Byla jednou dívka, byla velmi krásná, ale líná a nedbalá. Když předla, byla velmi mrzutá, když byť jen malý uzlík na přízi byl, to hned vše strhala a na zem na jednu hromadu hodila. 
Tu služebná děvečka, která byla k práci vždy hotova, posbírala poházený len, vyčistila jej a spředla ho tence; pak si z něj nechala utkat jemné plátno a ušít krásné šaty. 
O tu línou dívku se jeden řádný mladík ucházel, a byla již svatba umluvena. V předsvatební veselici tancovala ta služebná děvečka zvesela v těch nových šatech a nevěsta jejím směrem jedovatě pravila: 
„Jak se tu natřásá, Hadrnička!“ 
Tu to uslyšel ženich a zeptal se nevěsty, co tím myslela. 
A tu mu vyprávěla, jak ta Hadrnička má šaty utkané a ušité ze lnu, který ona vyhodila. Když to ženich uslyšel, že je nevěsta líná pochopil, tu ji vrátil slovo a tu pilnou dívku si za ženu vzal.