Ferda mravenec: 13. Proč velevážená žalobkyně foukla málo do pampelišky

Druhý den předvedli Ferdu před soud. Táhli ho v okovech k vyschlé škebli. Před vchodem už čekala spousta broučků. Tísnili se, strkali se, vystupovali na špičky a volali: 
„To je on, to je on!“ 
Ve škebli už seděli soudcové, tři nosatí brouci, a v koutě se krčili udivení komáři, kteří byli předvoláni jako svědci. U veřejného žalobce trůnila pyšně Beruška. Měl tam vlastně být také hlemýžď, ale neuměl tak dobře žalovat jako Beruška a ostatně by se do škeble ani nevešel. 
Jakmile předvedli Ferdu, předseda, ten nejvyšší nosatý brouk, zazvonil, a když všechno ztichlo jako pěna, vstal a začal: 
„Právě se počíná soud nad velikým zločincem, buřičem a ničemníkem, Ferdou Mravencem. Čím se provinil; to nám řekne velevážená slečna Beruška.“ 
A velevážená slečna Beruška, napudrovaná, namalovaná, nastrojená, začala vykládat o tom, jak si Ferda zapřáhl hlemýždě, jak se dal od něho vozit na posměch ostatním broučkům, jak jí dal koníka s kočárkem a že ten koník jí potom hned utekl, jakmile jej chtěla zpráskat bičem ..... 
„Smíme se optat, proč tenkrát velevážená žalobkyně chtěla koníka zpráskat bičem?“ osmělil se uctivě předseda. 
„On moc žral!“ řekla klidně velevážená žalobkyně a hned si stěžovala, že teď ovšem s kočárkem nemůže jezdit a že jim teď Ferdovou vinou ten kočár překáží na dvoře. Pak líčila hrůzostrašně, jak ji Ferda přepadl na břehu jezera a jak ji zachránili komáři, kteří to nyní mohou před slavným soudem všechno dosvědčit. 
„Tak co, přiznáváte se ?“ zahřměl předseda na Ferdu. Ferda chtěl všechno vysvětlit, ale co naplat, komáři byli šťastní, že se o nich mluví jako o zachráncích, a všechno, co Beruška vykládala, dosvědčili. 
Přinesli tedy odkvetlou pampelišku s čepcem bílého chmýří. 
„Foukněte!“ zavelel předseda Ferdovi. Ferda foukl ze všech sil a skoro polovina chmýří odletěla. Pak foukli po řadě nosatí brouci. Také něco odfoukli. Potom Beruška, ale ta foukla tak opatrně, že se chmýří ani nepohnulo. 
A teď jen spočítali, kolik nožiček s chmýřím tam zůstalo. Rovných pětadvacet. 
„Poslechněte rozsudek!“ prohlásil velebně předseda a znovu povstal. Všichni ztichli, ani nedutali, a předseda pokračoval vážným hlasem: 
„Ferda Mravenec se odsuzuje k pětadvaceti ranám na zadeček. Všech pětadvacet mu vyplatí kat roháč a přítomné hosty zveme, aby se na to přišli zítra podívat.“ 
Posluchačstvo zahlučelo spokojeným vzrušením a ozvaly se dokonce výkřiky slávy. Všichni se už na tu podívanou náramně těšili. 
Ferdu ovšem zase odvedli a zavřeli u hlemýždě.

Autor: O. Sekora