Dvě pětky z přírodopisu a jede zvláštní cylindr

zobrazeno 4×

Vložil(a): vendy.z, 2. 7. 2016 18.02

Byla jedna velice přísná paní učitelka, nosila cvikr, stála na stupínku, v ruce měla ukazovátko a tím ukazovátkem ukázala na Tomáše a řekla, kolikpak má kočka chlupů, no tak, Tomáši? 
Ale Tomáš o tom neměl ani zdání a Michal také ne, a tak oba dostali pětku, jen to hvízdlo, a paní učitelka řekla, kočka má milión chlupů, včera jsme to probírali, už si to konečně, děti, zapamatujte, a Vy, Tomáši a Michale, řekněte dědečkovi, aby přišel do školy, musím si s ním vážně promluvit. 
A dědeček se na to oblékl, vzal si sváteční cylindr a psí dečky, a když přišel zpátky domů, řekl, Tomáši a Michale, paní učitelka si na Vás velice stěžuje, nevěděli jste, kolik má kočka chlupů, přestože je koček všude plno, budete tedy za trest doma a my s Ivankou půjdeme na představení, přijel totiž kouzelník, ale pro Vás to neplatí, abyste věděli, a žádné odmlouvání. 
A opravdu, odpoledne šel dědeček s Ivankou na kouzelníka a Tomáš s Michalem si museli hrát doma na zahradě, ale vůbec je to nebavilo, co také na zahradě, trochu trávy, nějaká ta petržel, altánek, kapka vody v bazénku a to je všechno, a tak se Tomáš s Michalem velice nudili a říkali si, kdyby to byla zoologická zahrada, to by bylo, pane, něco jiného, a trhali aspoň třešně a plivali pecky přes plot a záviděli Ivance, že se může dívat na kouzelníka. 
A Ivanka s dědečkem se skutečně dívali na kouzelníka, bylo to nádherné, kouzelník měl cylindr, vousy a bílou náprsenku, uklonil se, řekl hopla a vytáhl z cylindru králíka a pak druhého a každý králík se uklonil a řekl, dobrý večer, dámy a pánové, a když bylo těch králíků asi dvacet osm, začali sborově zpívat Proč bychom se netěšili a diváci ani nedýchali, a když králíci skončili, všichni lidé tleskali a říkali si, to byla krása, viďte, ještě nikdy jsme neslyšeli zpívat králíky troj hlasně, a kouzelník si dal cylindr zase na hlavu, uklonil se, řekl hopla, a když cylindr sundal, seděl mu na hlavě lev, který háčkoval dečku a vyprávěl anekdoty, a lidé se smáli, až jim tekly slzy, a říkali si, tak legrační anekdoty jsme už dlouho neslyšeli, a kouzelník si dal cylindr na hlavu, uklonil se, řekl hopla, a když cylindr sundal, vyskočil z něho klokan, který hrál na bendžo samé nové písničky, a pak tam bylo ještě plno jiných zvířat, například chobotnice, která bouchala papírovými pytlíky, ale to se nelíbilo jednomu pánovi, který řekl, to není správné, papír je přece drahá věc, ale nikdo ho neposlouchal, všichni se smáli a Ivanka řekla dědečkovi, tohle musíme vyprávět Tomášovi a Michalovi, aby věděli, o co přišli. 
A doma skutečně vyprávěli, co všechno tahal kouzelník z cylindru a Tomáš s Michalem se divili a říkali, to snad není ani možné, ale dědeček řekl, proč by to nebylo možné, v kouzelnickém cylindru je všechno, nač si kdo vzpomene, stačí říct hopla, a vytáhneš parní válec, ale Tomáš s Michalem nad tím kroutili hlavou, jak se to všechno do cylindru vejde, a dědeček se smál, když se vejde krokodýl do vajíčka a celá jabloň do semínka, proč by se nevešel parní válec do cylindru, a Tomáš s Michalem si mysleli, to je vlastně pravda, a když byli sami, řekl Tomáš Michalovi, člověče, ten cylindr musíme mít. A tak vzali dědečkův cylindr, schovali ho do velikého sáčku na gramofonové desky, přelezli plot a šli, až přišli na hřiště, kde měl kouzelník boudu a vůz, a když opatrně otevřeli dveře, viděli kouzelníka, jak spí s otevřenou pusou a chrápe, až se třese celý vůz, takže nemuseli být vůbec potichu, a tak klidně hledali, až našli cylindr pod postelí hned vedle bot, a Tomáš vytáhl z velikého sáčku dědečkův cylindr, dal do něho kouzelníkův cylindr, dědečkův cylindr položil pod postel hned vedle bot, a než bys řekl švec, byli zpátky na zahradě. 
Co z něho nejdřív vytáhneme, zeptal se Michal a Tomáš řekl, to je jedno, všechno kromě kočky, těch je všude plno, a Michal řekl, tak třeba žirafu, a zakřičel hopla, a z cylindru vylezla veliká žirafa s dlouhatánským krkem a klidně si začala trhat třešně ze stromu a Tomáš s Michalem zůstali celí vyjevení, ale Tomáš mávl rukou, kdyby něco, tak je snědli špačci, tahej dál, třeba slona, a Michal řekl hopla, a z cylindru vylezl slon větší než autobus, a chodil si sem tam po záhoncích s petrželí, a Michal se chytal za hlavu, ale Tomáš to bral všechno na lehkou váhu a smál se, co s petrželí, tahej dál, a tak Michal tahal dál a vytáhl velblouda a zebru a dvacet osm králíků a lva a klokana, a pak už nevěděli co dál, protože žádná další zvířata ani neznali, a tak Tomáš řekl, polezte všechna zvířata, která jste v cylindru, kromě kočky, a Michal řekl hopla, a to jste měli vidět ten průvod, zahrada byla za chvíli docela plná, byl tam nosorožec s pelikánem, hroch s medvědem a želva s opicí a kdovíco ještě a Michal s Tomášem stáli uprostřed a žasli, protože tolik zvířat ještě neviděli. Člověče, já ani nevím, jak se které zvíře jmenuje, řekl Tomáš, co kdybychom vytáhli někoho, kdo by nám to řekl, a Michal pokrčil rameny, proč ne, mohli bychom vytáhnout třeba paní učitelku, jenomže ta by nám pokazila celou legraci, ale Tomáš řekl, to se dá přece zařídit, a zavolal do cylindru, chceme paní učitelku, ale hodnou, a Michal k tomu dodal hopla, a z cylindru vylezla paní učitelka, usmívala se a říkala, tak copak, hoši, učíte se přírodopis, to je správné, musím Vás dědečkovi pochválit, a pak ukázala ukazovátkem na tučňáka a řekla, tohle je tučňák obecný, žije na vzdálených ostrovech ve velikých hejnech, která čítají i milión jedinců, a Tomáš s Michalem poslouchají, je to velice zajímavé, ale jak tak poslouchají, ani si nevšimnou, že venku za plotem jde paní učitelka na procházku a že zůstane stát jako solný sloup, protože vidí žirafu a velblouda a slona a uprostřed Tomáše, Michala a paní učitelku, která vypadá docela jako ona sama, a paní učitelka se velice rozčilí, běží na zahradu a křičí, jak to, že máte stejný cvikr jako já a stejné vlasy jako já a stejný nos jako já, jak to, že jste celá jako já, co si to vlastně dovolujete, a křičí a křičí, že se sbíhá celé město. 
A dědeček s Ivankou slyší křik, vyběhnou z domku a koukají jako spadlí z nebe, medvěd sedí na altánku, hroch se máchá v bazénku, žirafa žere třešně, lev háčkuje, slon šlape po petrželi, klokan hraje na bandžo, králíci zpívají Proč bychom se netěšili a uprostřed toho všeho se hádají dvě docela stejné paní učitelky a dědeček se nadechne a zakřičí, jak nejvíc umí, ticho, okamžitě ticho, co to má všechno znamenat, a protože má opravdu hlas jako hrom, žirafa nechá třešní, králíci přestanou zpívat a obě paní učitelky jsou jako pěny a dědeček jde až k Tomášovi a Michalovi a řekne, co jste to zase vyváděli, kde se tady vzala všechna ta zvěř, zahrádka je úplně zničená, podívejte se na petržel a na třešně, a dědeček se chytí zoufale za hlavu, ale tu se ze zástupu lidí vymotá ředitel školy a říká, vážený pane, co s petrželí, petržel se vždycky sežene, ale tito dva hoši, jak jsem si všiml, založili v našem městečku zoologickou zahradu a to je chvályhodný čin, a všichni lidé, kteří stojí kolem, volají, sláva, máme zoologickou zahradu, hurá, a ředitel školy řekne, klid, drazí občané, máme zoologickou zahradu, to je hezké, ale máme také dvě učitelky přírodopisu a to je horší, obě dvě nemohou přece učit, to dá rozum, a kdo mi teď řekne, která je ta pravá? 

Ale sotva tohle řekne, ozve se paní učitelka, která před chvílí přiběhla na zahradu, a křičí, já jsem ta pravá učitelka přírodopisu, dnes ráno jsem přece dala Tomášovi a Michalovi pětku, protože nevěděli, že má kočka milión chlupů, a druhá paní učitelka se diví, ale, ale, kdopak Vám řekl, že má kočka milión chlupů, pokud vím, má jich kočka mnohem méně, ostatně můžeme se jí na to zeptat, a vezme cylindr a řekne hopla, a z cylindru vyleze kočka a řekne, počítám si chlupy každý den ráno při mytí, abych včas podnikla něco proti pelichání, mohu Vám tedy říci, že mám chlupů přesně půl miliónu, a všichni lidé se dají do smíchu a volají, to je nějaká divná učitelka, rozdává pětky, a sama nic neví, a hodná paní učitelka řekne, nechci se chlubit, ale myslím, že se v přírodopise vyznám lépe, žila jsem v cylindru se zvířaty, a ředitel kývá hlavou, to je pravda, to se musí někde projevit, a je šťastný, že to dopadlo takhle, obrací se k lidem a říká, vidíme všichni, drazí přátelé, komu právem náleží místo učitelky přírodopisu, a lidé tleskají a Tomáš s Michalem tleskají také a ptají se, takže ty pětky neplatí, viďte, paní učitelko, a nová paní učitelka vrtí hlavou, to víte, že ne. 
Ale Tomáš s Michalem nemají ještě vyhráno, dědeček se na ně mračí, mračí se na ně od té chvíle, kdy uviděl na zahradě cylindr, a říká, už chápu, co se děje, vzali jste panu kouzelníkovi jeho pomůcku, styďte se, oba máte domácí vězení, ale zrovna když to říká, objeví se na zahradě kouzelník, je celý usměvavý, má dobrou náladu, vyspal se do růžová a říká, vážení, abych Vám pravdu řekl, mám toho cestování po světě tak akorát, bývám z toho utrmácený, spím pak s otevřenou pusou a chrápu, že se celý vůz otřásá, jestli dovolíte, budu v téhle zoologické zahradě trhat lístky u vchodu, a všichni s tím souhlasí, jenom jeden pán se přihlásí o slovo a říká, lístky jsou z papíru a papír je drahá věc, nemůže se jen tak trhat, ale kouzelník řekne, milý pane, buďte bez starosti, kousky lístků budu házet do cylindru a vytahovat je budu zase celé, je to totiž kouzelnický cylindr, jestli jste si toho ještě nevšiml, a pán řekne aha. 
A tak od té doby mají v městečku hezkou zoologickou zahradu, kde králíci zpívají, klokan hraje na bendžo, lev háčkuje a vypravuje anekdoty a děti s paní učitelkou se tam chodí učit přírodopis a dědeček s Ivankou se dívají z okna, a když dostane Tomáš nebo Michal jedničku, volají výborně, sláva a taky někdy hurrrá.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight