Človíčkové z Kvítečkova

zobrazeno 48×

Vložil(a): nikihiphop, 12. 8. 2016 1.29

V jednom pohádkovém městě žili človíčkové. Človíčkové se jim říkalo proto, že byli docela malilinkatí. Žádný z nich nebyl větší než maličká okurka. Město měli ti človíčkové převelice krásné. Kolem každého domu rostly květiny: sedmikrásky, heřmánek, pampelišky, a dokonce i ulice se tam jmenovaly podle kytiček: Zvonečková ulice, Heřmánková alej nebo Chrpová třída. A město samo se jmenovalo Kvítečkov. Stálo na břehu potoka. Človíčkové mu říkali Okurková řeka, protože na jeho březích rostla spousta okurek. Za řekou byl les. Človíčkové si dělali lodičky z březové kůry, přeplouvali řeku a chodili do lesa na jahody, na houby a na oříšky.

Sbírat jahody, už to nebyla žádná maličkost: vždyť ti človíčkové byli jako za dva nic; a na oříšky museli lézt dokonce na vysoký keř, a ještě s sebou tahat pilku. Ani jeden človíček by byl nedokázal utrhnout oříšek jen tak holýma rukama. Museli je uřezávat. Také houby řezali pilou. Uřízli hříbek pěkně u země, rozřezali ho na kusy a po kouskách ho nosili domů. Všichni človíčkové nebyli stejní: jedni si říkali malíčkové a druzí malenky. Malíčkové chodívali buď v dlouhých kalhotách, nebo v krátkých kalhotkách s kšandičkami, malenky zas nosily nejraději šaty z pestrobarevných látek. Malíčkové se moc neradi trápili s vlasy, bývali proto vždycky nakraťoučko ostříhaní, kdežto malenky měly vlasy dlouhé. Tuze rády si načesávaly všelijaké krásné účesy, zaplétaly si vlasy do dlouhých copů, vplétaly si do nich pentličky nebo v nich nosívaly mašle.

Mnozí malíčkové byli velmi pyšní, že jsou malíčky, a skoro vůbec nekamarádili s malenkami. A malenky se zas chlubily, že jsou malenkami, a také se nechtěly kamarádit s malíčky. Když některá malenka potkala na ulici malíčka, hned jak ho z dálky uviděla, přešla na druhou stranu. A dobře udělala, protože mezi malíčky bylo hodně takových, kteří nemohli klidně projít kolem malenky, aby jí neřekli něco ošklivého nebo do ní nestrčili, anebo – a to bylo ještě horší – ji nezačali tahat za cůpek. Toť se ví, všichni malíčkové takoví nebyli, ale na čele to napsané neměli, a tak si malenky myslily, že je lepší přejít včas na druhou stranu a raději se s nimi ani nepotkat. Mnoho malíčků říkalo proto malenkám náfučky – představte si takové slovo! – a mnoho malenek říkalo zas malíčkům práčata nebo ještě jinak a ještě ošklivěji.

Někteří čtenáři si asi hnedka řeknou, že to jsou určitě všechno výmysly a že ve skutečnosti takoví malíčkové ani nejsou. Ne vždyť také nikdo neříká, že doopravdy jsou. Něco jiného je skutečnost, a něco zas docela jinačího je přece pohádkové město. A v pohádkovém městě, tam může být ledacos. V jednom domku ve Zvonečkové ulici žilo šestnáct človíčků malíčků. Nejprvnější mezi nimi byl malíček jménem Všeználek. Říkali mu tak proto, že toho velmi mnoho znal. A znal toho proto tolik, že četl všelijaké knihy. Knížky u něho ležely na stole i pod stolem, na posteli i pod postelí. V jeho pokoji nebylo místečka, kde by neležely knihy. Všeználek čtením tuze zmoudřel. Proto ho všichni poslouchali a měli ho rádi. Nosil vždycky černé šaty, a když si sedl za stůl, nasadil si na nos brýle a začal číst, vypadal docela jako profesor. V tom domku bydlel také známý doktor Pilulkin. Léčil človíčky ze všech nemocí, chodil pořád v bílém plášti a na hlavě nosil bílou čepičku s třapečkem. Bydlel tady i znamenitý mechanik Šroubek se svým pomocníkem Vroubkem. Pak tu bydlil Cukerín Cukerínovič Sirupčík, který se proslavil tím, že měl ze všeho nejraději sodovku se sirupem. Byl velmi zdvořilý a měl rád, když mu říkali celým jménem, a ne jen Sirupčík. V domku žil také lovec Kulka. Měl maličkého psíka Bulku a pušku špuntovku. S nimi tam bydlel i malíř Tubička, hudebník Strunka a ostatní malíčkové: Čiperka, Bručoun, Mlčoun, Buchtík, Civínek a dva bratři Jaktík a Taktík. Ale nejznámější byl malíček jménem Neználek. Neználek mu říkali proto, že dočista nic neznal. Tenhle Neználek nosil křiklavě modrý klobouk, kanárkově žluté kalhoty a oranžovou košili se zelenou vázankou. Vůbec měl rád pestré barvy. A tak se Neználek, vyparáděný jako papoušek, potloukal celé dny po městě, prováděl všelijaké nezbednosti a s každým se zastavil na kus řeči. Kromě toho ustavičně ubližoval malenkám. Jakmile malenky viděly už z dálky oranžovou košili, hned se obrátily na opačnou stranu a schovaly se v domech. Neználek měl kamaráda, jmenoval se Cárek. Bydlel v Sedmikráskové ulici. S Cárkem dokázal Neználek klábosit celé hodiny. Dvacetkrát za den se spolu pohádali a dvacetkrát denně se zase udobřovali.

Ale nejvíc Neználka proslavila jedna příhoda. Toulal se tak jednou městem a zašel až do polí. Kolem nebylo živé duše. Vtom letěl chroust. Letěl, nekoukal, vrazil do Neználka a klepl ho zezadu do hlavy. Neználek se natáhl jak široký tak dlouhý na zem. Ale chroust už zatím uletěl a zmizel v dálce. Neználek vyskočil a začal se rozhlížet, kdo ho to uhodil. Ale nikde nikdo. Kdopak mě to uhodil? přemýšlel Neználek. Možná že spadlo něco shůry. Zaklonil se a podíval se vzhůru, ale ani nahoře nikde nic. Jenom slunce zářilo Neználkovi jasně nad hlavou. Tak to na mne spadlo něco ze slunce, usoudil Neználek. Nejspíš se ho kousíček odloupl a uhodil mě do hlavy. Šel domů a potkal známého, kterému říkali Okulárek. Tenhle Okulárek byl věhlasným hvězdářem. Uměl dělat ze střípků rozbitých lahví zvětšovací skla. Když se díval zvětšovacím sklem na všelijaké věci, zdály se ty věci větší. Z několika takových zvětšovacích skel si Okulárek sestrojil velikánský dalekohled, kterým mohl pozorovat měsíc a hvězdy, A tak se stal hvězdářem. “Poslyš, Okulárku,“ řekl mu Neználek, „jestlipak víš, co se stalo? Odloupl se kousek slunce a uhodil mě do hlavy.“ “Ale jdi, Neználku!“ zasmál se Okulárek. „Kdyby se odloupl kousek slunce, rozmáčkl by tě na placku. Slunce je přece hrozně velikánské! Větší než celá naše země.“ “Nepovídej!“ povídá Neználek. „Podle mého není větší než talířek.“ “To se nám jen tak zdá, protože je od nás moc a moc daleko. Slunce je obrovská rozžhavená koule. Viděl jsem to tuhle dalekohledem. Kdyby se od slunce uloupl třebas jen malilinkatý kousíček, zbořil by nám celé město.“ “Jdi ty!“ povídá Neználek. „To jsem ani nevěděl, že je slunce takhle velikánské. Půjdu to povědět našim – možná že to ještě nikdy neslyšeli. Ale stejně se radši ještě jednou podívej, doopravdy je nějak vykousnuté.“

Neználek šel domů a každému cestou vyprávěl: „Kamarádi, jestlipak víte, jaké je slunce? Větší než celá naše země! Panečku, to je něco! A teď se ho, kamarádi, kousíček uloupl a letí rovnou sem. Za chvilku spadne a všechny nás rozmačká. To bude hrůza! Zeptejte se Okulárka.“ Všichni se smáli, protože věděli, jaký je Neználek mluvka. Ale Neználek uháněl horempádem domů a začal křičet: “Kamarádi, zachraňte se! Kousek letí!“ “Jaký kousek?“ ptají se ho. “Kousek, kamarádi! Od slunce se odloupl. Za chvilku sem sebou plácne, a bude s námi konec. Víte vůbec, jaké je slunce? Větší než celá naše země!“ “Co sis to zase vymyslil?“ “Nic jsem si nevymyslil! Okulárek mi to řekl. Všechno viděl tou svou rourkou.“ Malíčkové vyběhli ven a zadívali se na slunce. Dívají se,  dívají, až jim z očí slzy tečou, a jak tak byli napůl slepí, zdálo se jim, že je slunce doopravdy nějak vykousnuté. A Neználek křičel: „Zachraň se, kdo můžeš! Běda!“

A tak si všichni začali shánět svoje věci. Tubička popadl barvy a štětce, Strunka své hudební nástroje: housle, balalajku a mosaznou trumpetu, doktor Pilulkin pobíhal po celém domě a hledal cestovní lékárničku – bůhvíkam se mu poděla -, Buchtík chytil galoše a deštník, ale sotva vyběhli ze dveří, ozval se Všeználkův hlas: “Klid, kamarádi! Nic se neděje. Copak nevíte, jaký je Neználek brebta? Všechno si vymyslil!“ “Já že si to vymyslil?“ volal Neználek. „Jen se jděte optat Okulárka!“ Běželi tedy k Okulárkovi a tam se ukázalo, že to všechno doopravdy ztropil Neználek. To bylo smíchu! Všichni se Neználkovi smáli a říkali: “To se divíme, jak jsme ti tak mohli věřit!“ “Já se nedivím,“ odpověděl jim Neználek. „Vždyť jsem tomu věřil dokonce i já.“ Z toho vidíte, jaký byl Neználek popleta.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight