Cikán ve vlčí jámě

Jeden cikán šel v noci z výročního jarmarku. Byl už dost veselý a dobře naložen, motal se zemskou silnicí a hrál přitom na housličky. Když se ale vydal jednou vedlejší cestičkou do lesa, ztratil se a spadnul přímo do vlčí jámy. 
Dlouho se škrábal sem a tam, aby se nějak dostal ven. Ale stěny pasti byly vysoké a nijak si pomoci neuměl. Tu se tedy smířil s osudem, sedl si do jednoho kouta a odpočíval. 
Po malé chvíli přišel vlk a spadnul dovnitř také. Velmi se polekal, když viděl sedět v rohu černého netvora s rudýma očima a bílými zuby, stáhnul se do jiného kouta a byl tiše jako pěna. 
Netrvalo to dlouho a tou cestou šel lišák a spadnul také dovnitř. Když rovněž viděl sedět v tom rohu černého netvora s rudýma očima a bílými zuby, pomyslel si: 
„To je ztělesněný ďábel!“ 
Strach mu nedovolil dobře rozeznat, kdo v tom druhém rohu sedí, tak se stáhnul do třetího kouta a zůstal tam tichý jako pěna. 
V posledku Vám tam přišel osel a bác! praštil sebou taky dolů. I on uviděl ihned černého netvora s rudýma očima a bílými zuby a nepolekal se o nic méně a vplížil se do čtvrtého rohu. 
Cikán se třásl strachy a aby ten strach ovládnul, popadl housličky a začal hrát. To už ale nemohli vlk, ani lišák, ani osel unésti. Vlk začal strašlivě výt, lišák štěkal a osel hýkal. 
„Ach to jste Vy, kmotře?“ zvolal lišák na vlka a osla: 
„Jsme ztraceni, pokud moji radu neposlechnete. Kmotře osle, postavte se na zadní nohy a opřete se o stěnu, já a kmotr vlk po Vás vylezeme nahoru, pak Vás také vytáhneme vzhůru!“ 
Osel udělal, co lišák poručil, a tak ten a po něm i vlk vyskočili ven, ala na to, že by osla vytáhli ani nepomysleli, nýbrž byli rádi, že sami nebezpečí unikli. 
„Pomáhej Vám Bůh!“ zavolali na osla a vzali do zaječích. 
Nyní nebyl cikán o nic méně rád, když viděl, že tu zůstal jen osel sám, ustal v té hře a pravil: 
„Jen se nic neboj, oslíčku, já jsem ten, kdo Ti kopýtka podkůvkami opatřil.“ 
Tu osla opustil rázem strach a oba se spokojeně uložili ke spánku a spali až do rána. Bohužel je ale nikdo nezachránil ani druhý den, ani třetí, ani čtvrtý, ani pátý a šestý den byl konec pohádky.