Graves-Basedowova choroba

zobrazeno 366×

Vložil(a): Katka, 10. 6. 2016 14.57

Byl červen roku 2005, byla jsem čerstvá absolventka vysoké školy, šťastná, plná elánu a plánů do dalších let. Chystali jsme se s přítelem na rekonstrukci bytu, plánovali jsme svatbu a děti.

Cítila jsem se zdravá, své zažívací potíže jsem dlouho bagatelizovala a sváděla na jiné okolnosti – asi alergie na mléko, asi ze sportu, asi ze sexu, asi ze stresu. Prvním impulzem k zamyšlení bylo až prohlášení mé babičky, že bych si měla zajít k lékaři zkontrolovat štítnou žlázu, protože ji mám viditelně zvětšenou. Když jsem se zadívala do zrcadla, dala jsem jí za pravdu a na krevní testy jsem zašla. A pak už to jelo. Výsledky byly dost špatné, obvodní lékařka mi rovnou vypsala žádanku na endokrinologii. Chtěla jsem se objednat v místě bydliště, ale půlroční čekací lhůta se mi zdála zbytečně dlouhá, tak jsem zkusila zavolat i do FN Brno a kupodivu mě objednali už za 14 dní. Vzala jsem s sebou aktuální výsledky krve a partnera. Bylo léto, vše zalité sluncem. Bohužel jen do té doby než jsem se po konzultaci s lékařem rozbrečela v čekárně partnerovi na rameni. Přitele jsem vyděsila, co mi tam proboha řekli, četla jsem v jeho ustaraných očích. Lékař stanovil diagnózu Graves-Basedowova choroba. Je to autoimunitní onemocnění štítné žlázy. To znamená, že se v těle začnou vytvářet agresivní protilátky (tzv. autoprotilátky). Ty poškozují buňky štítné žlázy a to je v první fázi spojeno se zvýšením tvorby hormonů ve štítné žláze. Štítná žláza se obvykle zvětšuje a nemocný člověk začne trpět klasickými příznaky jako je úbytek na váze nebo neschopnost přibrat, návaly tepla, nesnášenlivost vyšší teploty okolního prostředí, suché a lámavé vlasy a nehty, nervozita, třes rukou, bušení srdce a průjmy. Tak jsem zjistila, proč mám při výšce 172 cm jen 51 kg, přestože jím jako dřevorubec, že ty zažívací problémy nejsou z mléka a proč mi při sportu tolik buší srdce. Tep v klidu jsem měla velmi vysoký, takže jsem rovnou dostala recept na betablokátory a lék Propycil – na tlumení tvorby hormonů štítné žlázy. Ze začátku jsem musela brát velké dávky, chodit na časté kontrolní odběry krve a postupem času docházelo k hormonální stabilizaci a nakonec až k vysazení léků na srdce. Nastala druhá fáze léčby. Přestože mi zůstal jen jeden prášek denně z počátečních desíti, nebylo jeho užívání pro tělo dlouhodobě přiznivé a co bylo ještě důležitější, rozhodně se ten lék nesměl brát v těhotenství a já jsem chtěla být těhotná co nejdříve. Takže se dostáváme k tomu, co mě tehdy rozbrečelo a to, že celá štítná žláza se musela operativně vyjmout. Já, která nebyla nikdy v nemocnici a nemocnice nesnáším, budu muset na operaci a strávit tam 9 dní. Hrozná představa. Od začátku léčby uběhl rok a čtvrt. Zpomalení metabolismu mi přidalo 20 kg.

9. 9. 2006 jsem se vdávala, nechtěla jsem mít na svatebních fotografiích jizvu na krku ;o) Dva dny po svatbě jsem si zařídila předoperační vyšetření a koncem září už jsem jela na sál. Strach ze smrti byl velký ;o) Operace v celkové anestezii trvala asi 1,5 hodiny. Probudila jsem se na JIP a první moje myšlenka byla, hůrá, žiju, teď už bude vše dobré. Sestrám jsem řekla, že se potřebuju projít, že jsem hrozně přeležená ;o)) Sestry ze mě trochu vyděšené, že tak rychle nemůžu vstávat, že jsem ještě napojená na přístrojích a že mě asi po intubaci bude bolet v krku a může se mi točit hlava. Nebolelo, netočila, hned jsem chtěla místo andělíčka pyžamo a telefon, že napíšu SMS manželovi. Pár hodin po operaci už jsem se mohla projít po chodbě, cítila jsem se dobře, žádné nevolnosti ani točení hlavy. Musela jsem jen strpět na krku lahvičku a z krku hadičku, co odváděla z rány sekret a krev. Dostala jsem léky proti otokům a druhý den jsem byla přeložena na standartní pokoj. Byla jsem poslána na foniatrii, kde se zjistila paréza tj. ochrnutí jedné hlasivky. Musela jsem provádět dechová cvičení, brát vitamín B12 a po pár týdnech od operace se hlasivka rozhýbala ;o) Stehy se vytahovaly až 9. den, pak jsem byla propuštěna do domácího ošetřování. Za 14 dní jsem si jela pro výsledky histologie – negativní a pro recept na Letrox, tj. substituční hormon, který si štítná žláza vyrábí, pro tělo je nezbytný a zajišťuje spoustu funkcí (např. zažívání, srdce, menstruace…). Bez štítné žlázy není hormon a musím ho tedy brát doživotně v tabletách. Tělu trvalo asi 3 měsíce než se hladina hormonů ustálila na správné hranici pro případné otěhotnění a od lékaře jsem dostala dlouho očekávanou zelenou ;o) Otěhotnět se mi podařilo za další 4 měsíce a byla jsem moc a moc šťastná. Během těhotenství se musí hladina hormonů kontrolovat a postupně navyšovat, pro správný vývoj dítěte, takže jsem zase jezdila do Brna každých 6-8 týdnů. Během kojení a po kojení se opět musela dávka upravit (snížit) a při dalším těhotenství opět navýšit….Na krku mám 7 cm jizvu, která se krásně zahojila. Je světlá, myslím, že kdo o ní neví, ani si jí nevšimne ;o)

 

 

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (12 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Mygara

Mygara, 26. 2. 2017, 9.59

ta cesta byla opravdu trnitá

Fuga

Fuga, 1. 2. 2017, 13.04

tedy cesta za zdravím a dětmi byla pěkně trnitá. a fascinuje mě ta dlouhá objednací doba, když člověk potřebuje pomoci hned

louskacek2, 18. 6. 2016, 9.37

Tak hlavně že vam bylo umožněno deti mít. Jj operace a jakakoliv nemoc je nepříjemna . Já si uzila po porodu první dcery...a největší strach jsem mela právě ze smrti a z toho ze si ji nikdy neuziji a nebude mít mámu. Naštěstí vse také dobře dopadlo.

dasza, 17. 6. 2016, 12.22

Nejhorsi je to dokopat se k dr...me tam kazdek posila.ze mi neco je..ale me se nechce;) hlavne ze uz je to vse dobre

Katka, 17. 6. 2016, 20.33

Boule na krku už se nedala dál přehlížet ;o) Pokud se vám nechce, tak vás asi tolik nic netrápí ;o) Já taky chodím, až když musím.

dasza, 18. 6. 2016, 7.23

Netrapi.ja jen zvracim nekolikrst denne;)teda nekdy se nepobliju.ale desne se davim;) me to nevadi ale okoli je to divny;)

Katka, 22. 6. 2016, 8.45

Tak to je zvlášní, že vám to nevadí ;o)) Asi až začnete chodit do práce....

dasza, 22. 6. 2016, 11.44

Presne...to me donuti..

dáša, 12. 6. 2016, 0.02

Hmm Katko, jste mě trochu vyděsila.. ) mám odjakživa 171cm a držím se na cca maximálně 52 kilech. Štítnou mi vyšetřovali naposledy tak ve čtrnácti. Pořád nemohu přijít na to, kde je problém. Těhotenství jinak bylo v pořádku. Jinak ten strach z nemocnice a operace si umím živě představit.

Katka, 12. 6. 2016, 13.11

Stačí si nechat udělat (v rámci nebo mimo prevenci) u obvodního krevní odběr na výši hormonů štítné žlázy. Pojišťovna obvodním lékařům určitě hradí test na parametr TSH a pokud bude v normě, tak by měla být štítná žláza v pořádku. Ještě se pro upřesnění diagnózy dělají odběry na fT4 a fT3 a případně pak na endokrinologii ty autoimunitní protilátky. Já mám teď dlouhodobě hodnoty v normě a váha se mi ustálila na 55 kg, ale i moje mamka je štíhlejší, takže tam hraje roli i genetika.

snany, 11. 6. 2016, 6.10

O nemoci jsme se učili jen tak okrajově na VŠ. Hlavně, že už máte nejhorší za sebou a tu radost po probuzení z narkózy znám- úžasná euforie, že žiju.

Minnie, 10. 6. 2016, 17.54

To se až člověk diví co všechno existuje za nemoce... Letrox užívám taky naštěstí mě to ale v těhotenstvích nijak neomezovalo, moje vada štítné žlázy je zanedbatelná oproti jiným. Ani nechodím na ultrazvuky a endokrinologii, vše řeší můj obvoďák který hlídá výsledky z krve.

Naši partneři

© 2013 - 2017 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight