První pískovcová věž

Nedá mi to a musím se pochlubit.. :) To, že lezeme s manželem po skalách už o mně mnozí víte (i když já tomu teď moc díky dětem bohužel nedám). Syna do lezení nijak nenutíme, i když bychom byli rádi, aby se tomuto sportu věnoval! Chodíme s ním do skal, doma máme umělou stěnu apod. Doma leze už dávno, po menších skalkách také, ale do sedáku nikdy nechtěl a byl problém mu ho i jen zkusit dát na sebe.. Včera jsme ale po opravdu dlouhé době jeli celá rodina se známými do skal. Známí hlídali chvilku děti pod skálou a já vylezla na vrchol s manželem. Byl to úžasný pocit! Ta sounáležitost, ten výhled, ta láska.. Povedlo se, že jsme lezli spolu, paráda! Mysleli jsme, že nic lepšího nemůže být.. To jsme ale netušili, že strejda a teta dole zatím navlékli úplně bez problémů syna do sedáku a s nadšením, že poleze také! Čekali jsme, že nakonec řekne že nechce, nebo v půlce řekne, že chce dolů, bude brečet.. Manžel se uvázal kousek na lano za ním, aby mu mohl pomáhat a on lezl jako zkušený horolezec až nahoru! Nebyla to těžká cesta. Jde o to, že chtěl sám, nebál se, líbilo se mu to a zvládl to.. Nahoře se poprvé podepsal do vrcholové knížky a nám s manželem ukápla slza štěstí.. :) ve svých 3.letech, 3 . měsících a 23.dnech zdolal svou první pískovcovou věž! (cca 23 metrů vysokou) Jsme na něj děsně hrdí!!! :)