Mít kam zapadnout chce každý,ale...

Vždy jsem chtěla někam zapadnout,ale v mé rodině to tak nikdy nebylo.My s bratrem jsme byli na druhé koleji,vše jsme si museli zaplatit a nebo prostě vydobít.Načež obě sestry dostaly vše zadarmo od prvního mobilu po značkové oblečení, snížení věku pro návštěvu disko,malování,barvení vlasů,tetování.No rozdílů plno:-(Když si táta našel novou paní,byla jsem šťastná a doufala, že aspoň zapadnu se svými dětmi sem. Ona má své 3 dospělé děti, které mají své životy a k tomu jsme tu ještě já a jedna ze sester,zbytek nekomunikuje. Tvrdila jak to bude super mít velkou rodinu,tolik děti a jejich dětí a nakonec ať je to jak je to,je tu pro své dětičky. Měla kulaté narozeniny,tak jsem vyzvídala co jí koupit,aby to neurazilo...nakonec zvítězil polštář s peřinou,jelikož u mého táty to nemá+ušité polštářky z látky s levandulí,kterou miluje. Když se,ale konala mega oslava těchto narozenin nebyla jsem zvaná,což mne překvapilo,když  to jindy nebyl problém,abych s dětmi přijela. Dokonce se začala i méně ozývat,aspoň 1xtýdně jsme si o sobě daly vědět jak se máme a co nového.Chápu,že má svou práci,děti ,život......ale dala mi takovou malou naději,že bych do této rodiny mohla i s dětmi zapadnout. Tak to člověk bere tak nějak jako zradu,ale musím to tak brát no. Chtěla bych pro své děti mít zázemí a ukázat jim jak je důležité ,aby se rodina scházela,popovídala a tak. Ale jak vidím tak v dnešní době to je opravdu přepych něco tak obyčejného mít.