Být podruhé matkou aneb synovi 0-4 mesice

Čím začít....no bylo nebylo. Nebo vlastně určitě bylo:-). Jednoho krásného dne jsem zjistila, že jsem opět těhotná. Přišlo to dříve než jsem čekala,ale bylo to tady. Ty obavy, aby bylo vše v pořádku byli hrozné, zákaz se těšit díky předchozímu nezdaru. Ale najednou jsem byla v nemocnici a můj syn přišel na svět. Sice císařským řezem a plánovaně ovšem ve spinální anestezii a bylo to krásné. Kdybych nezažila s dcerou porod nevěděla bych co je to bolest. 

Úděl mladšího sourozence je celkem jasný ...alespoň teď tomu tak je. Musíme se starší dcerou zvládnout běžnou operativu směr školka, kroužky, cvičení občas mám pocit že jsme neustále na cestách. Doma se zase naopak věci točí kolem malého. Aspoň je to 50:50 :-). 

Malého se snažím si užívat jak nejvíce to jde pač další dítě už neplánuji. Je to hodné miminko prakticky od narození. Brečíme jen když máme hlad. Krásně spíme vydržíme v kuse i 10 hodin. Je to můj božánek:-). 

A nejvíc mi záleželo na kojení pač dceru jsem kojit nemohla. A i když teda ze začátku díky bolestivosti jsem myslela, že to nedám vydržela jsem a kojíme na jedničku:-).

Mimiňáčci jsou prostě boží nezlobí, nemluví a prakticky furt se mazlí:-).

No a pokroky tak držíme hlavičku, s pomocí se překulíme, paseme koníčky a časem se naučíme mnohem více. Škoda, že to tak rychle běží:-)