Porod

zobrazeno 275×

Vložil(a): mrkew, 19. 1. 2016 20.38

Ahoj všem ktere budete číst muj článek o porodu Magdalenky. Asi týden mi trvalo než jsem byla schopna popsat co se dělo, jsem hrozna cíťa a jen pomyšlení na operační sál mi dělal zle. Ale ted už onen porod. Vše začalo 29.7., kdy jsem mela nástup do porodnice den před sekci. Manžel mě odvezl a v podstatě tim to pro něj ten den skončilo. Mě čekalo dlouhý "vyšetření " doktorka neustále odbihala jelikož rodily dvě maminky a ja tak strávila hodinu a půl pouze čekáním a sepisovanim anamnez, kterou jsem jim už stejně řekla kdyz jsem byla hospitalizována před třemi týdny. To co hormony dokáží jsem se přesvědčila když jsem slyšela maminku ze sálu křičet bolesti a PA ji podporovaly ještě jednou křik maminky a v tu ránu křik miminka. No začala jsem bulet jako želva a sestřička jen prohodila : nebojte zítra budete taky maminka. Po dloouhem sepisování jsem byla ubytovana na pokoji č.13 (samé trojky mě provázely). Den byl neskutecne dlouhý a co teprv noc, .....nervy na pochodu,neustále jsem otravovala manžela po fb naspala jsem hodku a půl. Ráno v 6 jsem vstala a šla se umyt jak mi bylo řečeno od půlnoci jsem nesměla pit ani jist ale i kdybych mohla díky nervum bych nebyla schopna cokoliv dostat do pusy. Tak tedy umytá jsem šla na porodní sál kde sestřička pořád poslouchala ozvy miminka, měřila tlak a to nejhorší zavedla cevku do močové trubice; ( bleeee. Manžel už tam byl se mnou držel mě za ruce a byla jsem hrozne ráda že ho tam mám. Od sestricky jsme se dověděli že máme psanou sekci na 8:05 . 8:10-nikde nikdo jen sestricka chodi poslouchat mimi 8:15- stále nic....nervy pracují - nesnáším trn pocit že už něco melo byt a najednou to není. 8:20-už konecne, ve dveřích se objevil sanitář s lehátkem prelezla jsem na něj vysvlekli mě a prikrili plachtou :D a jelo se na operační sál. ...nemam ráda nemocnice a už vůbec ne operace brrr už tady jsem si říkala Terezo kliiid jiný za císaře plati a ty to máš zadarmo no stres. Tak tahle mantra moc nepomahala. ..a jsme tu znovu prelezt na operační stul na ruku tlakoměr a následovalo seznámení s anesteziolgem. Hmmm fešák ty jeho oci; ) ale dost ja budu mama :D predklonila jsem se s tim že mě sanitář držel za ramena a ja cekala tu "bolest "kdy mi bude pichnut epidural. Nic absolutne nic jsem necítila. Ale ted už to jelo honem lehnout na ruku naprstek na tep zavést kanilu plachtu před obličej a jedeme. Nooo a ja začínala chytat ještě většího nerva kdyz anesteziolog zkoušel štípat do stehen. Rikam ja to cítím ja vím že mě stipete, v mirne panice jsem skoro začínala resit ty vole oni začnou řezat a ja to ucítím ja tady umřu neee. Doktor se jen zeptal anesteziologa můžeme? A ten mu to odkyval. Uf uf uf začala jsem schyzovat kdxz jsem cítila jak ve.mě rejdi a nemůžete dělat nic. Naštěstí anesteziolog sedel u hlavy držela jsem ho za ruku a povídala na něj co delam co dela on a taak no kazdej tlak neprijemny jsem prodychavala. Doktorku jsem slyšela jen říkat nojo Vidim prdelku :) najednou tlak jako kráva jako když se držíte tyče a někdo vás chce od ní vsi silou odtrhnout. A? Bee beeeee beeeee křik naší majdalenky. Bože ja jsem máma ja jsem máma říkala jsem všem a začala plakat štěstím - mimochodem ještě ted se mi zalivaji oci když si na to vzpomenu. Cas ukazoval 8:46. Malou odnesly na kontrolu a pote mi ji přiložily k tváři neskutecne nadherne cela dojata jsem na ni mluvila a hladila ji trn okamžik si odnesu do hrobu - pokud mi paměť bude sloužit a ne jako ted kdy mě mliko tlačí na mozek ze nevím za minutu o cem mluvim :D majdulku odnesli na bonding Alešovi a mě už jen zašili jako vlka. To šítí bylo takove divne tahání tlaky no nic suproveho. Následovala ještě cca 15 ti minutovka u anesteziolozky kde měřili jestli je vše ok a zda mě mohou převést. Na pooperačním pokoji jsem čekala na Aleše s malou sestra ji vzala aby mohlo následovat samoprisati- joo povedlo se mala saje. Uzivali jsme si všichni tři prvních společných chvilek jako RODINA. obvolalI známý a pustily zprávu do světa. Můj pobyt v porodnici byl na 5 dni včetně sekce. Hodně jsem v sobe mela pocit že nejsem dobra žena ze nedovedu přivést na svět dite přirozenou cestou, ale víte co si vždy při pohledu na madlenku řeknu? Porod není o tom jak dite privedes na svět, ale důležitější je jake to bude potom. Mateřství mě neskutecne změnilo neresim spankovy deficit, neustálý pocit strachu zda dýchá jestli je ok a tak.-to by bylo na jiný článek. Svého manžela miluji ještě více je mi oporou a vazim si jeho pomoci, kdyz v noci vstává k male a podava mi ji na kojení. Jizva ještě táhne a někdy poboliva ale při pohledu na svou nádhernou dcerku veskera bolest je pryč. Jsem ráda že mohu kojit i když bolest to je než se mala chyti, ale jak rikam raději budu trpět ja než ona. ONA je moje všechno. Magdicko milujeme te s tatínkem. 30.7. 2015 v 8:46 3650 g 52 cm.

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
1

Diskuze k této stránce (8 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

jitkamety, 5. 4. 2016, 10.57

moc super clanek

Petra Schoberová, 26. 1. 2016, 6.35

Překrásný článek a moc gratuluji k Magdalence

ppetaa27, 25. 1. 2016, 16.05

Krasne a Magdicka mela uplne stejne miry jako ten muj loupeznik

mrkew, 21. 1. 2016, 20.21

Dekuju holky ale rekonvalescence trvala cca 14 dni občas když se meni počasí jizva svedi a boli. ...

mckvak, 21. 1. 2016, 19.30

Moc hezky napsane

Minnie, 21. 1. 2016, 9.05

Krásný příběh . Magdička je o den starší než naše Denča já naštěstí císaře neměla, ale přiznávám, že v prvním těhotenství jsem si ho tajně přála

Katka, 20. 1. 2016, 19.36

Pro mě taktéž zajímavé, znám jen 2x vaginální porod. Já zase necítila cévkování a epidurál jsem naštěstí podstupovat nemusela.

kajca, 20. 1. 2016, 19.20

Super príspevok:) Aj ja som mala cisársky(2x)Nastastie tiez vsetko v poriadku,hlavné je,ze Tie nase pokladíky máme pri sebe a nie sposob porodu.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight