Přítelův pozitivní přístup k trávě

Ahoj holky, možná nepotřebuju radu, jako spíš se vykecat...Mám půl roku přítele, je fajn, je s ním sranda, atd... Ale vadí mi to, že si čas od času dá trávu. Což o to, já si dám taky, ale tak jednou za rok. On si dá jednou za dva týdny. Sice jsme se na tom domluvili, ale spíš jsme se bavili o tom, když bude nějaká akce s bandou a ne, že to bude brát automaticky. Když jsme se poznali, tvrdil, že ho hulení nebaví, že mu to nic nedává. A fakt nehulil. Od té doby, co jsme si zahulili spolu, já po roce, tak se rozhulil a nedokáže se toho vzdát. Nechce přistoupit ani k tomu, že by si trávu dal tak dvakrát za rok. Prostě musí co druhý víkend. I sám. Říká, že přes týden nemůže být zhulený, že musí mít čistou hlavu, přitom tentokrát v pátek jel do práce zhulený. Podle něj řeším kraviny, protože je to stejné k alkohol, nebo spíš ještě přijatelnější. Já už mám víceméně jasno, pokud ho nepřesvědčím, tak asi jedině rozchod, protože to fakt nedávám. Deprese naštěstí nemám, ale mám šílené ataky a úzkosti, a uvědomuji si, že nejspíš z toho. A to mi ještě řekne, že on žádnou zodpovědnost nepotřebuje, protože děcka nemá. Tak ale našel si ženskou s děckama že? I když jsme si v tomto udělali jasno, že se k mým dětem zatím až tak vázat nechce, protože mají své otce, ale tak jako měl by v tomto brát ohled na to, že má ženu s dětma ne? I když spolu nežijeme. Na druhou stranu věřím, že mě miluje, je to vidět, ale v tomto prostě podle něj řeším blbosti, asi jakobych chtěla, aby si dal dvě piva za rok