Hejného metoda výuky matematiky

Článek o alternativní metodě výuky čtení Genetická metoda čtení u vás sklidil pozitivní ohlasy a podělily jste se i o vaše zkušenosti a názory. V tomto článku jsme se tedy rozhodly přiblížit vám další alternativní přístup, tentokrát ve výuce matematiky - tzv. Hejného metoda.

Hejného metoda je netradiční způsob výuky matematiky, jejíž počátky můžeme nalézt již ve 40. letech 20. století. Tehdy se nad novou metodou ovšem zamýšlel otec zakladatele Hejného metody. Na myšlenky svého otce pak navázal o 30 let později sám Milan Hejný. Začal rozvíjet novou metodu zaměřenou na budování sítě mentálních matematických schémat, které si každý žák tvoří řešením vhodných úloh a diskuzí o svých řešeních se spolužáky.

Cílem této koncepce je rozvoj žáka v celé jeho osobnosti s využitím jeho předchozích a každodenních zkušeností. Učitel má vyjadřovat uznání za originální myšlenky a nápady žáků a podporovat v nich samostatné přemýšlení.

Hejného metoda je založena na respektování 12 klíčových principů. Jedná se o ucelený koncept, ve kterém dítě objevuje matematiku samo a s radostí.

• Princip č. 1 - Budování schémat - Schéma je souhrn navzájem propojených znalostí, které se týkají známého prostředí. Při budování schémat se vychází z faktu, že ve vědomí každého z nás se nachází celá řada schémat (např. schéma bytu, školy, dětského hřiště, vztahů).
• Princip č. 2 - Práce v prostředích - Jednotlivá prostředí byla vytvořena proto, aby se děti pohybovaly tam, kde to již znají (např. autobus, sousedé, krokování). Ve známých prostředích mají děti pocit, že si hrají, a ani nevnímají, kolik jednotlivých cvičení vyřeší. Děti jsou aktivní, úkoly se pro ně stávají výzvou a rozvíjejí chuť dozvědět se něco nového. S náměty jednotlivých prostředí se žáci seznamují v jednoduchých úlohách, postupně se úlohy rozšiřují a gradují.
• Princip č. 3 - Prolínání témat - Prolínání témat vychází ze skutečnosti, že vlastní zkušenost a informace, které spolu logicky souvisejí, si zapamatujeme lépe než fakta či pravidla, se kterými jsme se dosud nesetkali. Pokud spolu totiž informace logicky souvisejí, dokážeme si je kdykoliv vybavit, lépe jim porozumět a postupně na ně navazovat (např. překládání papíru, sčítání a odčítání v různých prostředích).
• Princip č. 4 - Rozvoj osobnosti - Tento princip klade důraz na to, aby se děti nenechaly v životě manipulovat. Děti se učí argumentovat, diskutovat, hodnotit sebe i druhé. Učí se, co je pro ně správné, umí se rozhodovat a respektovat ostatní. Jejich názory a nápady využívají k rozšíření vlastních myšlenek. Vedle matematiky se tak přirozenou cestou pokládají základy sociálního chování, děti mravně rostou.
• Princip č. 5 - Skutečná motivace - Úlohy v Hejného metodě jsou postaveny tak, aby jejich řešení děti bavilo, aby na řešení úkolů přišly díky své vlastní snaze. Děti zažívají radost z vlastního úspěchu, podporovaná je vnitřní motivace.
• Princip č. 6 - Reálné zkušenosti - Princip reálné zkušenosti vychází z toho, že zkušenosti se nedají přenést, ale lze je pouze získat. K tomu, aby dítě získalo zkušenost v matematice, musí řešit úlohu. Při řešení úloh sbírá reálné zkušenosti, a to i tehdy, když úlohu nevyřeší. Osobně si totiž uvědomí, co ještě potřebuje k tomu, aby konkrétní úlohu vyřešilo. Např. počítáním na prstech se dítě naučí zobecňovat a pochopí, že pět prstů je přesně tolik jako pět míčů, i když míče fyzicky nevidí.
• Princip č. 7 - Radost z matematiky - Matematická prostředí v učebnicích jsou navržena tak, aby dětem umožňovala vlastní objevy, podporovala samostatné přemýšlení a rozhodování. Děti dostávají úlohy s obtížností přiměřenou jejich dovednostem. Radost z úspěchu tak mohou zažít i slabší žáci.
• Princip č. 8 - Vlastní poznatek - Tento princip je postaven na přesvědčení, že poznatek získaný vlastní úvahou je kvalitnější než poznatek převzatý. Žák sbírá zkušenosti, o kterých dále mluví a konzultuje je se svými spolužáky. Důležité je, že rozumí, jaké matematické problémy řeší.
• Princip č. 9 - Role učitele - Učitelem se při výuce Hejného metodou stává ten, kdo organizuje hodinu, zadává vhodné úlohy a řídí diskuze žáků nad jednotlivými problémy. Učitel nic nevysvětluje, nechává žáky, aby o zadané úloze sami diskutovali. Pokud žáci chybují, neopravuje je, ale vyzve je ke kontrole a čeká, až chybu objeví sami. Učitel pracuje s různorodostí žáků a musí se naučit připravovat tzv. gradované úlohy, tedy úlohy různé obtížnosti.
• Princip č. 10 - Práce s chybou - Pokud přijmeme chybu jako nedílnou součást učení a umíme s ní dobře naložit, je nám vítaným společníkem na cestě k porozumění. Proto práce s chybou patří do jednoho z principů této metody. Je důležité podporovat děti v tom, aby byly schopné si nalézt chybu samy a umět vysvětlit, proč chybu udělaly. Chybu využíváme jako prostředek k učení. Učitel by měl také ocenit, pokud jej žák upozorní na jeho chybu, poděkovat za opravu a vyslovit žákovi uznání. Následně by měl tuto chybu hlasitě analyzovat. Tímto přístupem zároveň žáky učí, jak se lze k chybě pozitivně postavit.
• Princip č. 11 - Přiměřené výzvy - Úlohy v učebnicích jsou odstupňovány podle obtížnosti. Úkolem učitele je tyto úlohy předkládat svým žákům přiměřeně podle jejich schopností a dovedností. Učitelé vytvářejí tzv. gradované testy, které obsahují podobné úlohy různé obtížnosti (např. 3 úlohy z prostředí krychlových staveb označené jako lehčí, střední a těžká). Proto i slabší žáci vždy vyřeší nějakou úlohu a zažívají pocity radosti a úspěchu.
• Princip č. 12 - Podpora spolupráce - Ve vyučováních se maximálně podporuje vzájemná spolupráce žáků. Jsou vyžadované diskuze, vlastní poznatky žáků jsou vítány. Vychází se z toho, že i ti žáci, kteří rádi pracují samostatně, se nevyhýbají následné diskuzi se svými spolužáky. Učitel pouze přihlíží a nechává žáky svá řešení formulovat a obhajovat před ostatními.

Naučit děti matematiku a zároveň vzbudit jejich opravdový zájem o tento zajímavý, vysoce abstraktní a přesný obor je jistě přáním všech učitelů matematiky. Osobně se domnívám, že metoda prof. Hejného má nezastupitelnou roli v dnešní výuce matematiky a přináší do prostředí matematiky spoustu nového. Učí jinému vnímání, zahrnuje širokou škálu působnosti. Už tím, že se zdaleka nesoustředí pouze na zadání a výsledek, ale protože neopomíná ani sociální, komunikativní a další oblasti lidského života, je pro žáky i pro jejich učitele velkým krokem vpřed. Neměli bychom však zapomínat, že metody, i když mají nápad a jsou jiné než ty, co zatím známe, nemusí být nutně pro každého ideální. Žádná metoda není taková, aby vyhovovala všem žákům. Nezapomínejme na děti, pro něž jsou i základní početní operace náročné, a které potřebují zcela jiné prostředí než to, které je jim danou metodou nabízeno.

Touto metodou se učí již přes 750 z 4 100 základních škol v ČR. Které to jsou se můžete podívat na této mapě škol. Hejného metodu využívá i řada alternativních škol nebo rodiče při domácí výuce svých dětí.

O metodu profesora Milana Hejného se zajímají v Itálii, Řecku, Finsku, Švédsku, Polsku (kde se již pilotují učební materiály) či v Kanadě. Českou řadu učebnic pro první stupeň základních škol schválilo MŠMT v roce 2007. S výukou orientovanou na budování schémat podle prof. Milana Hejného jsou seznamováni studenti programů Učitelství pro 1.stupeň na pedagogických fakultách Univerzity Karlovy v Praze a Ostravské Univerzitě v Ostravě.

Máte s touto metodou zkušenosti? Jak vaše děti zvládají matematiku ve škole a patří mezi jejich oblíbené předměty? Podělte se o své názory v diskuzi pod článkem. O alternativní výuce v českých školách si povídáme také v této diskuzi.