Dobrý den, Vážená paná Jano, zmiňujete, že Vaše holčičky jsou poměrně dosti divoké, hyperaktivní a že se pak následně podporují navzájem. Co dělá jedna, začne dělat i druhá. V tom se navzájem posilují. Jani, je pravdou, že děti "úzkostný", mají naopak velké zábrany a děti "hyperaktivní" ty zábrany mají zase naopak posunuté. Je to opravdu JEN o velké trpělivosti, nastavování hranic, vysvětlování pozitivním přístupem. Je pravdou, že výzkumy zmiňují, že u hyperaktivních dětí - čím jsou starší, tím se jejich hyperaktivita snižuje, tedy myslím tím v době puberty, dospělosti. Takže je možné, že ještě nějaký čas s touto dg. budete zápasit. Když je u dětí diagnostikováno ADHD, je někdy nezbytné řešení medikací u pedopsychiatra, dále pak ve spolupráci s dětským psychologem a SPC, kde se nastaví režim dne, i ve školním prostředí, více přestávek, jiný přístup učení. Vystavuje se pak na dítě tzv. IVP (Individuální vzdělávací plán) a tím by se měli učitelé držet. Mám bohužel zkušenosti, že se tomu takto často neděje, děti pak dostávají opakovaně poznámky atd. Jani, držím Vám palce hodně trpělivosti s výchovou Vašich holčiček. Zdravím Martina Rezková

Dobrý den, Vážená paní Zuzko, je těžké takto na dálku posoudit důvod "neposlouchání, fackování se" Vašeho chlapečka. Můžete k chlapečkovi přijít, chytnout mu ručičky, pohladit ho, posadit se k němu a popovídat si s ním o tom co se děje, jak se cítí a říci mu, jak vše můžete spolu příště udělat jinak. Je dobré také zmínit, že jeho nesmí nikdy nikdo fackovat, ale ani on sám sebe. A zdůrazit, že ho máte pořád rádi. Dětský psycholog by byl vhodný, který dělá "herní terapii", tam si dítě může zpracovat v sobě to, co ho tíží a tak vše ventilovat jiným, bezpečným způsobem. Mějte se hezky a věřím, že vše společně zvládnete, Zdravím Martina Rezková

Dobrý večer, chtěla jsem Vás požádat, aby jste se zbytečně nějak netrápila, že vaše holčička ve 3 letech nejeví znalosti časové osy. Jednak každé dítě se vyvíjí jinak, ale má ještě opravdu čas. Kolem 5 roku již by tyto znalosti mělo dítě znát. Můžete ale pomalu formou nějaké hry tyto znalosti s dítětem nenásilně, pozvolna trénovat. Mějte se hezky a věřím, že vašeho holčička vše dobře zvládne Zdravím Martina Rezková

Dobrý večer, paní Zdeňko, důležité je už v průběhu těhotenství o sourozenci mluvit. Zmiňovat a zdůrazňovat, že to bude jen JEHO sourozenec a že pro něj bude také velmi důležitý, jako ten velký brácha. Také je dobré z porodnice přivést vašemu synovi nějaký hezký dárek, jako že mu ho přivezl na přivítanou jeho bratříček (sestřička), že to má od něj (ni). Důležité je, zapojovat i staršího syna do činností ohledně miminka. A dávat mu hned pozitivní zpětnou vazbu, jak je důležitý a že je bráška moc rád, že tady také pro něj je. Ano, žárlivost se často vyskytuje. Někdy je pro dítě těžké se smířit s rozdělení pozornosti i k někomu jinému. Ale věřím, že vše dobře zvládnete. V případě problematiky je důlležité navštívit dětského psychologa a vše řešit s odborníkem, Držím Vám palce. Martina Rezková

Dobrý večer, Štěpánko, Kineziologii opravdu nedokážu posoudit. Neznám ji. Není to psychologický obor. Jen Vám můžu poskytnout zpětnou vazbu od mých klientů, kteří kinez....prošli. Zmiňují, že super, ale že působí jen krátkodobě. Tak to je asi vše, co Vám mohu říci ke kineziologii. Ale zaujaly mě symptomy vašeho dítěte - horší adaptace, na vše nové, tzv. vykolejení ze stereotypu. S touto problematikou dítěte bych volila návštěvu dětského psychologa, který zmapuje závažnost problematiky, může dítě sledovat a popř. potvrzení nějaké možné dg. lze s tímto pracovat. Držím palce. S pozdravem Martina Rezková

Dobrý den, děkuji Vám za Váš dotaz. Máte pravdu, Váš chlapeček je ještě "mentálně" moc malinký. Myslím, že je moc dobře, že Váš přítel je na takové úrovni, že dokáže být chlapečkovi tím nejlepším, láskyplným tatínkem. A Váš chlapeček zase může být spokojený, že má toho tatínka, který mu poskytuje lásku a bezpečí. Vše pojmenovat a předat informaci ohledně biologického otce bych doporučovala, až Váš chlapeček bude větší (cca mladší školní věk). A předání informace by mělo být zase cestou- harmonickou, láskyplnou, podporující a ujištění, že ho tento tatínek má rád doopravdy atd. Chlapec by měl být psychicky připravený. Držím palce a ať Vám vše proběhne dobře. Zdravím Martina Rezková

Dobrý den, děkuji Vám za Váš dotaz. Vašemu chlapečkovi se mohlo přihodit cokoli. Je těžké posoudit takhle na dálku s minimálními informacemi, co se vlastně u Vašeho chlapečka doopravdy děje. Nyní Vám zmíním jen nějaké mé hypotézy, co se mohlo odehrát. Váš chlapeček se mohl setkat s nějakou špatnou, prožitkově nepříjemnou situací v kontaktu se zvířátky. Mohl i někde nějakou informaci zachytit jak vizuálně, tak sluchově. Mohl vidět nějaký děj v pohádce, co mu asocijuje strach ze zvířat. Mohlo se stát psychické zatížení dítěte z důvodu adaptace na nové prostředí "stěhování, čí nového člena rodiny. I na takovéto změny je někdy třeba dítě připravit. Mohlo se odehrát něco no podvědomé úrovni. Ano, i souvislosti můžou spolu být propojené. Musela bych Vašeho chlapečka vidět, abych viděla, co se v dítěti odehrává. Ano, se strachy u dětí se dá pracovat formou "Nedirektivní terapie", kde dítě formou hry, která je mu vlastní a přirozená se pod vedením psychologa pomůžou dítěti zmírnit dopady strachu, úzkosti ap. Doporučuji se chlapečka neptat "Co ti je, proč se bojíš" ap. Tomu dítě nerozumí, neví proč se bojí. Ale jako maminka s ním můžete mluvit o jeho pocitech, jak se cítí, kde v tělíčku cítí ten pocit strachu atd. Více Vám touto cestou asi již neporadím. Vás bych chtěla moc ocenit, že nenecháváte strach Vašeho chlapečka neřešeným a že se snažíte hledat kroky k jeho pomoci. Držím palce a zdravím Martina Rezková