tak já už dělala fotoknihy, fotokalendáře, prostírání na stůl, karty na hraní (měly velký úspěch) a dokonce i pohlednice. Myslím, že vždy udělali radost, už z toho důvodu, že je babičky chtějí každý rok. Nejprve jsem je dělala u Bontie, ale ta je dost drahá, tak teď zakupuji vouchery a jsem věrna CDSM. Dájí se dělat online i ofline. Myslím, že to je dárek, který každého potěší. Na druhou stranu pro mne nejpracnější, protože jsem nadšený fotoamatér a tudíž jen vybrat fotky mi zabere neskutečně času:-(

Tak u nás je to naopak, když už jsme na akci (a je jedno, zda je to konzert, den země, zoo, výstava, atp.), většinou je nemohu dostat domů. Ale na druhou stranu, pokud jim dám vybrat, tak je zase nemohu vyhnat z domů. Takže se jim nechce tam a když už jsou tam, tak se jim zase nechce domů:-)

Staršími synovi je 10 a ve škole je přátelství komplikované. Na prvním stupni se ve třídě udrželo přátelství ze školky a bylo vše relativně v pohodě. Teď už jsou u dětí větší rozdíly, ať už je to v ceně mobilu, koloběžky, oblečení, učení nebo času, které mohou děti trávit na počítačích. Bohužel dnes je, alespoň dle mého názoru, těžší si vytvářet kamarádské vazby, protože spousta dětí ještě v tomto věku nemůže samo ven a část dětí ani nechce a raději jsou na počítači. U mladšího syna (5 let) je kamarádství ještě hezké a nekomplikované.

Ahoj, také se přidávám k Norům, kde lze najít i t a nejzapadlejší místa na světě:-) https://www.yr.no/

Tedy některé rady mi připadají, jak když autorka článku nemá děti. Syn si začal kousat nehty na začátku druhé třídy. Ve škole se nudí a současně stresuje. Jen mi není jasné, jak mu ji mám odstranit ze života:-). A co se týče skákání do řeči, mám také opačnou zkušenost. Moje děti jsou tak zvyklé, že se jim pořád někdo věnuje a odpovídá na všetečné otázky, že nemají trpělivost čekat, když jsem jim výjimečně věnovat nemohu. Naopak mám zkušenost, že děti, kterým se rodiče nevěnují do řeči neskáčou, protože prostě nejsou zvyklé, že by jim někdo odpovídal nebo si jich všímal. S čím mohu souhlasit, že nepomáhá kárání ani domluvy, chce to prostě jen trpělivost a lásku.

Ano, tak to se stává v dětských knížkách celkem běžně. V dětských encyklopediích běžně nepíší přesný název zvířete, připadně je rovnou zaměňují (tuleň / lachtan). Případně označení ryba a paryba. Dost mi to vadí, ale člověk těžko před koupí prostuduje podrobně každou stránku, že?

My jsme v první třídě měli hodně úkolů (cca hodinu denně) a musím říci, že to bylo strašné pro mne i pro syna. Dokonce jsme dostávali doporučení na koupi cvičebnice na prázdniny, které si měli děti o prázdninách vyplnit. Velice se mi ulevilo, když změnili učitelku. Dnes dostávají úkoly skoro denně, ale jsou více kreativní a méně mentorovací. S učením o prázdninách nesouhlasím vůbec .

Za nás rozhodně dorazíme. U nás je to již tradice, od roku 2011. Můžeme si tam vyzkoušet různé hračky, stavebnice, zaskákat si na skákacím hradu a pořídit ježíška, protože některé firmy tam mají i zajímavé ceny. Syn se tam každoročně moc těší a od loňska už vyrážíme i s mladším. Navíc spojení s for games a model hobby, je pro nás úplná bomba!!!

Tak mé děti mají stejný vkus a tak starší (7) dost trpí, že mu mladší (3) hračky bere nebo si je půjčuje. Staršímu se snažím vysvětlit, že nemůžeme mít všechny hračky 2x a pokud na tom bude trvat, tak celkově budou mít menší pestrost. A také už mladší syn začíná mít své hračky (narozeniny, Ježíšek), které jsou atraktivní i pro staršího. Mám tedy další argument, že si on půjčuje jeho a tedy junior na oplátku staršího syna. Snad se to časem srovná. Jen na plyšáky jsme tedy fixovaní, ale ty mají naštěstí každý svého oblíbence:-)-

Určitě tvoříme, i když mám dva syny, tak poctivě sbíráme kaštany a vytváříme zvířátka. Syn sbírá i barevné listí, tak nadšeně, že mi jeden splesnivěl v tašce. Můžu varovat, nejde to dolů:-) Ale copak je můžu vyhodit, když je z nich tak nadšený. Syn má rád každé roční období.