Uvízlý medvěd
Plaval medvěd s medvědicí,
zachytil se o hadici.
Vyvléci se nemohl,
chovatel mu pomohl
Kočky
Kolik žije v Praze koček?
Na sta.
Přesně 2380505-
a basta!
Daří se jim dobře.
Myši neloví -
pijou kočka-kolu,
jedí cukroví.
Vánoční krajina
Jak jsou nahoře hory a dole důlky,
sníh rozdělil svět na dvě půlky.
Tam dole spějí jezevci, ježci a šneci
a s nimi všechny v létě poztrácené věci.
Nahoře po sněhu děti běžáí,
a kočky se boří do závějí
A na všech kopcích ze všech věží vánoční zvony vyzvánějí.
Tam dole ticho a bílo panuje po všech lesích,
zatímco nahoře andělé pějí na nebesích.
A mezi hvězdami svítí
veliká betlémská hvězda,
abychom věděli, že se nám to je nezdá
Oblačné kousky
Po nebi pluly s ptáčky, čtyři kudrnaté mráčky.
Tři byly jako malé děti, čtvrtý podobal se velblouděti.
Cestou k nim, rovnou po hlavě, přiskočil páty zvědavě.
Tím oblačným modrým světem, běží slůně za slůnětem
Byl ještě šestý? Nevím jak pluly,
všechny se cestou rozplynuly.
Za nimi přihnalo se v krátku, slunce podobné žirafátku.
Jak rostou maminky
Byla jednou jedna maminka, a ta byla ještě malinká.
V náprstku vodu nosila, na lžíci kaši vařila,
peřina spíchla z kousku vaty, z hadříku šila čtvery šaty.
Měla dům jen tak z krabičky a v něm tři malé holčičky.
Každé ráno se na ně smála, každý večer je uspávala.
A sama zatím jako klíček, poporostla vždy o kousíček.
Maličký dům jí přestal stačit, palce jí začly v botě tlačit,
panenky s kterými si hrála, v krabici šňůrou převázala.
A pak z ní byla velká máma, co se tu musí trápit s náma.
Přání - koťátko
Bylo jedno děvčátko, a to chtělo koťátko:
"Tatínku, prosím tě, kup mi kotě bílé jako mouka,
co pije z misky mlíčko a tenoulince mňouká."
Tak šel tatínek do obchodu, kde měli všechna zvířátka.
-rybky, ptáčky, želvy, pejsky, ježky, křečky morčata, králíčky, velbloudy, žirafy,
poníky a slony -
ale žádná koťáka.
A tak tatínek v pyžamu, bílem jako mouka,
každý večer Kačence, po pohádce mňouká.
O děravém nebi
Někdy se stane, že se nebe kaboní a kaboní, mračí a mračí, a najednou z ničeho nic praskne.
Jako košile.
Jako kalhoty.
Jako trenýrky.
A začne pršet.
Prší a prší a leje a leje z té díry, co v obloze jak studna zeje, z té díry tečou proudy vody - potok, řeka, oceán, do polí i na louky i na čmeláčí stráň.
A co na to čmelák?
Nemá déšť moc rád, vždyť nemůže hrát, vždyť by mu snad sebral basu tenhle vodopád.
Ale to už se na slunci zdá, že je deště moc, a tak si vezme zlatou jehlu na pomoc. Udělá jeden steh a druhý, a pomaličku, žádný spěch, šije a šije a zašije nebe jako děravou košili. Jako kalhoty. Jako trenýrky.
A schová nebi nahé bříško. Pupík
A zase je hezky.
Slunce svítí teplounce a zlatě.
Nikde ani stopa po záplatě.
Nikdo nepozná, že nebi praskly před chviličkou gatě.
Říkadlo - zeptadlo
Vlaštovky jsou nůžky na sříhání vzduchu?
Smyčka - to je sestra od smyčce?
Ušanka má náušnici v uchu?
Ledňáček bydlí v ledničce?
Rosomák jí mák a pije rosu?
Chodí v Bosně každý bos?
Slétají se kosi na kokosu?
Čím smrká smrk, když nemá nos?
Co je knížka
Co je knížka? je to živá
bílých listůl hromádka,
v ní si všechno hraje, zpívá,
ptáci, děti, zvířátka.
A svět dětem vždycky znova
do té hromádky se schová.
List obrátit stačí však
a rázem nám před oči
kousek světa vyskočí,
tu květ, slunce nebo pták
Zima je tu
Už je zima, už je mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?
"Schovám já se pod hroudu, snad tam zimu přebudu.
Skryju já se do lesa, tam je moje potěcha,
ty jedlové chvojiny, to jsou moje peřiny"