Pohádkové
Kouzelnická pohádka
Abraka dabra, čáry máry,
princezna pro draka, brundibáry,
člobrdo natvrdo, hrnky brnk,
dráček už čeká a princ ufrnk,
kambala papala, čimborál,
abraka čabraka, co bude dál?
Povídám, povídám
Povídám, povídám pohádku,
že pes přeskočil ohrádku,
povídám, povídám druhou,
že teče voda struhou,
povídám, povídám třetí,
že spaly na peci děti
a když se vyspaly
kus koláče dostaly.
Proč seděli rytíři nad prázdnými talíři
Jednou jeden král rytíře pozval
na velikou hostinu.
Rybář ulovil dvě štiky
pánům hostům do paštiky.
Pod stolem tři kocouři,
ani líní, ani tlustí –
s chutí se hned do štik pustí.
Sotva štiky zmizely,
je tu kuchař se zelím.
Bez oddechu bez zastávky
přikutálel čtyři hlávky.
Mezitím už hajný lesem
pět zajíců v pytli nese
na hostinu do zámku.
Ušáci se osmělí –
a šup rovnou na zelí!
Teď dovolte malou zmínku:
šest psů má chuď na pečínku!
Přes tři dvory, přes tři síně
vpadnou rovnou do kuchyně
a štěkají jako vzteklí.
Zajíci se rozutekli
Snad rytíři, kteří zdáli
sjíždějí se k panu králi,
neodejdou o hladu!
Vždyť jestli se cukráři,
neuklouznout podaří,
dostanou dort s oříšky –
sedm pater do výšky!
Bác! Cukrář sjel ze žebříku
a právě vtom okamžiku
vešel ptáčník do dveří.
Klobouček má od peří
a hned sáhne pod kabát,
kde má osm holoubat.
Vypustí je z kapes obou –
a holoubci? Z dortu zobou!
Zatím sklepník víno stočí
do devíti beček.
Kdo si lokne, ten vyskočí,
ale neuteče.
Kdo si lokne potají,
tomu nožky brnkají:
neví kam a neví kudy,
do schodů chce válet sudy –
ale dřepí v koutku u devíti soudků!
Proto deset rytířů jí teď z prázdných talířů – a uprostřed tučných hodů pijí z číší vlažnou vodu.
Popletená pohádka
Dětem se ještě nechce spát,
pohádku jim musím povídat.
Marně si hlavu namáhají,
všechny pohádky už dávno znají.
Karkulka, Bajaja, Smolíček,
z každé si vezmeme kousíček.
Pak si to přečtete pozpátku,
hned máte, děti, novou pohádku!
Perníková chaloupka
"Odkud ten náš holub letí?"
"Letím z lesa, milé děti,
vrků, vrků, vrků."
"Cos tam viděl, holoubku?"
"Perníkovou chaloupku
u černého smrku."
"Viděls také Mařenku?"
"Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem ji, s Jeníkem
krmili se perníkem."
"A když z okna na zahradu
vystrčila babka bradu,
nebáli se, holoubku?"
"Kdepak! Zamkli chaloupku
na cukrový klíč -
a už byli pryč!"
O drakovi a princezně
V jednom kraji vzdáleném
kam nedohodíš kamenem
tam žije sedmihlavý drak
jmenuje se - Zrovnatak.
Z jednoho zámku si princeznu vzal
a v zámku zůstal smutný pan král,
přemýšlí že vyšle do světa posly
aby mu princeznu Andělku našli.
Zatím drak Zrovnatak v jeskyni Andělku učí
co k jídlu uvařit když v bříšku kručí,
nádobí umýt a uklidit,
prádlo vyprat a vyžehlit
a všechno do skříněk v jeskyni uložit.
Princezna Andělka nepláče, už ji to baví,
v zámku se nudila.Teď dračím hlavičkám radí.
Tři hlavičky dračí ty naučila číst
zbylé čtyři počítat
a všechny už umí slušně jíst
při jídle nikdy nemlaskat.
Pan král ten stále neví kde hledat princeznu
a vyhlásil.Kdo ji najde, ten dostane ji za ženu.
Přihlásil se zahradník, Ondra Trávníček
na cestu si vzal buchet raneček,
už je dávno snědl, šel ale pořád dál
až došel k lesu.Tam by se každý bál.
Z lesa se ale šíří vůně
a Ondra Trávníček hlady z toho stůně,
pomalu došel k veliké jeskyni
a tak se ocitl až v dračí kuchyni.
Ve velikém hrnci tam se houbová polévka vaří
a v peci péct chleba i koláče se daří.
Ondra draka pozdravil, Andělku na tváře políbil,
vrať se domů, naše princezničko
tady ti nesu od pana krále psaníčko,
i drak Zrovnatak může s námi do zámečku jít
bydlení vedle zámku krásné bude mít.
Vydali se k domovu, drak letí jako mrak
přistáli přímo v zámecké zahradě.Ano.Je to tak.
Pan král k nim honem běží
až si svůj královský trůn málem zboří,
jsem moc rád že jste tady
drak může jít bydlet do zámecké, do zahrady.
A tam můžeš draku dělat práci zahradníka
Ondru čeká Andělka a role panovníka,
já už nechci vládnout, budu odpočívat
a s drakem si povídat a šachy hrávat.
♥Zahradník se oženil s princeznou Andělkou♥
a všichni mají radost velikou.
A pokud se drak nepomátl a všechny nesněd
tak jsou na tom zámku šťastni až do teď.
Král král na dudy hrál
Král král na dudy hrál,
králová za času vrzala na basu,
král král na dudy hrál.
Jedna, dvě, Honza jde
Jedna, dvě, Honza jde, nese pytel mouky,
máma se raduje, že bude péct vdolky.
Máma vdolky nepekla, Honza skočil do pekla,
máma vdolky pekla, Honza skočil z pekla.
Zapomněl tam čepici, honili ho čertíci.
Červená Karkulka
"Kam, Karkulko malá, kam?"
"Lesem chodím sem a tam. Co ty, vlku, tady chceš?"
"Sháním na zub kousek trávy, po trávě se dobře tráví."
"Vlku, vlku, to je lež, vlci trávu nejdedí!"
"To holčičky nevědí!"
"Vědí, pane, vlku, vědí, ale odkud, nepovědí. Náš pes také trávu nejí, kosti on má nejraději."
"Já jsem vlk, ne pes, budu-li chtít, sežeru tě!"
"Trávu si jez, máš-li chutě, je jí plný les!"
"Copak máš v tom košíčku?"
"Bábovku a kytičku."
"A kam neseš košíček?"
"K svátku babičce jej nesu. Už jsem přešla sedm lesů, bydlí tamhle - kousíček."
"Chceš-li, já tě doprovodím."
"I ne! Ráda sama chodím."
"Čímpak je Tvůj tatínek?"
"Hádek! Dělá ohýnek, ten ohýnek rudě šlehne, kam dopadne, nic se nehne.
Tatínek je myslivec" "Aha, to je jiná věc! A kdepak je v tuhle chvíli?"
"Kousek odtud vlky střílí, tamhle u těch velkých stromů. Počkej na něj chviličku!"
"Už nemám čas, musím domů. A pozdravuj babičku!"
Byl jednou jeden král
Byl jednou jeden král,
ač nevím, kde kraloval,
však slavný byl. (stojí s rukama do svícnu)
Jak na trůn sed (turecký sed)
Tak usnul hned (tvář opřít o dlaň)
Pak vyskočil, (výskok)
Dokolečka se zatočil. (otočka)
Byl jeden král
Byl jeden král, měl starou basu, v té base kocoura.
Povím Vám pohádku, ta bude dlouhá!
Byl jednou jeden pán a jedna paní a oba hráli rádi na housle.
Ten pán vždycky vzal housle a pěkně na ně hrál, a když už dost hrál, dal housle své paní, a ta hrála ještě pěkněji než pán.
A když už dost hrála, vzal housle zase pán a hrál ještě pěkněji než jeho paní, a když už dost hrál, hrála zase ona,
a když už ona dost hrála, hrál zase pán a po pánovi zase paní a po ní zase pán —
Pohádka
Mám obrázek mám,
komu já ho dám?
Dám obrázek tátovi,
on mi pohádku poví
a nebudu sám.
Stařenka vypráví
Stařenka říká říkanku
o stříbrném beránku.
Stařenka říká pohádku
o stříbrném hříbátku.
O malinkém poníkovi
Bába dědu marně prosí,
ať dětem pohádku nosí,
o malinkém poníkovi
a velikém Jeníkovi.
Podle abecedy