O zvířátkách

Dvě můrky

Letěly dvě můrky z Hůrky,

vletěly nám do komůrky.

„Dobrý večer, lidičky,

my jsme vaše tetičky.“

Ve všech skříních kramařily,

až do rána jedly, pily.

Až nám všechno snědly,

tak se zase zvedly:

„A ty dobré brambůrky,

zabalte nám do Hůrky!“

Kosi

Koupali se bratři kosi,

pírka měli plná rosy.

První, druhý, třetí

s brkem domů letí.

„To jsme mokří, mámo, koukni,

do pírek nám rychle foukni.

Motýl

Letěl motýl z buku,

sedl na mou ruku.

Letěl motýl z výšky,

sedl do mé knížky.

Letěl motýl z keře,

sedl na mé dveře.

Jen se posaď,

buď můj host,

buť tu se mnou

pro radost.

Husa

Chlubila se

husa huse,

že se vezla v autobuse,

až si celé hejno hus

vypůjčilo autobus.

Autobus byl

nový zbrusu,

nebo aspoň po výbrusu,

ale teď je plný trusu -

tak dopadly pokusy

s autobusy pro husy.

Ondatra

Chodívá k nám do patra

jedna stará ondatra.

Zazubí se na bratra

a zakleje: „Tisíc láter,

vy tu máte ale pater,

vždyť jsem celá uondaná!“

Pak se zeptá, kde je vana,

a zase se zazubí

a zmizí nám v potrubí.

Kocour z Podolí

Představte si – v Podolí

chodí kocour do školy!

V lavici si pořád přede,

jen počítat nedovede.

Škrábe, až se tají dech -

hlavně ovšem v sešitech.

U tabule často slyší:

- Kdyby aspoň chytal myši!

Vrána

Ve dne, v noci,
když se smráká,
letí vrána,
cestou kráká.

Krá krá letím,
koukám z nebe,
vidím domy,
lesy, tebe.

Pode mnou jsou řeky, louka
strýček havran taky kouká,
dívá se i bratranec,
velký černý krkavec.

Černý zobák,
černý frak,
já jsem vrána
kráky krák!

Čuník

Kvíká, baští, kvíká, 
baští hrozně rád. 
Ty, když baštíš, 
nemusíš si ale 
na čuníka hrát!

Černá vrána

Krákorala černá vrána, krákala na havrana: 
"Milý strýčku havrane, kdy už jaro nastane?

Ťukám, ťukám zobákem, abych probudila zem. 
Ťukám, ťukám do sněhu, bez jídla a noclehu."

Ťukej, ťukej, milá vráno, 
jaro přijde - možná ráno.

Čáp nožky

Klapy, klap, já jsem čáp, 
Jedna nožka dopředu, druhá nožka dozadu, 
Ručky pěkně spojíme, dlouhý zobák tvoříme.

Čáp,čáp,čápeček

Čáp čáp čápeček, 
ztratil čepeček, 
jakou barvu asi má?

Brum brum

Brum brum medvěd bručí, 
bzum bzum čmelák bzučí, 
mňau mňau kočka mňouká, 
hů hů sova houká, 
bé bé ovce bečí, 
méé méé koza mečí, 
krá krá vrána kráká, 
kvá kvá žába kváká, 
hop hop jelen skáče, 
uáá uáá ..... pláče.

Koťátka

Pejskovi se pod jabloní, o kostech sny hlavou honí.

Slíbil hlidat koťátka, teď je prázdná ohrádka.

- Zdřímnul jsem si na vteřinku,

v mžiku byla všechna venku.

Že to byla hodinka, ví kočičí maminka.

Pod kopýtky telátka, z hlíny roste hromádka.

Z ní pak jako hříbeček, vykoukl ven krteček.

Přestože nic nevidí, chytře kočce poradí.

- Co tak milá kočičko, nalákat je na mlíčko?

Poprosíme kravičku, jistě nám dá kapičku.

Jen co mlíčko zavoní,

klapne schránka poštovní.

Dva poníci v maštali, staré seno žvýkali.

- Chceme lepší svačinu, pusťte nás na pastvinu.

Otevřete nám ta vrátka, povíme vám, co koťátka.

Kůzlata je také znají, vědí kam se schovávají.

- Zapřeme si pevně nožky, dobře zaklesneme růžky,

dohromady hlavy dáme,

dětičky vám pohledáme.

Slyšíš hují kejhání? Pročpak nás tak nahání?

Prý že našlo štěňátko, zatoulané koťátko.

U žlabu se všichni diví,

co to na hladině vidí.

- Peří, zobák, kdo je to?

Ty malý psí popleto!

Bílé kotě nechce domů,

leze do koruny stromu.

Čtyři děti kočičí, kolem mámy skotačí.

Nachystáme pelíšek, vyčistíme kožíšek.

Schoulíme se do klubíčka, únavou nám ztěžknou víčka.

Všichni se tu rádi máme,

vzájemně si pomáháme.

Králíčci

Za domem se děje cosi,

naléhavě někdo prosí.

Vše se sbíhá pěšinkou,

za králičí maminkou.

Ta se ptá hned kravičky,

- nevidíš mé dětičky?

- Helemese, kdo tu sedí,

jedno na mě právě hledí.

Teprve až jehňátko, to je bystré zvířátko.

Všimlo si, že z travičky, kouká kousek hlavičky.

Zabečelo - bé, bé, bé, kdo mi krade zelené?

Ba ne, žádní lupiči, druhý klučík králičí.

Teď je někde ukrytý,

zkus ho najít třeba ty.

Hledá celá zahrádka,

čmeláček i kuřátka.

Zvědavá je nejvíce,

naše teta slepice.

- Ko-ko-kolik dětí máte?

A proč si je nehlídáte?

Pak s povahou slepičí,

všem ten zmatek vylíčí.

Nebe nemá ani mráček,

na plot sedl malý ptáček.

- Králíčky si spočítáme,

čim-ča-rá-ra... tři už máme.

A ten čtvrtý za plotem,

prozradil se dupotem.

- Bráškové, tak pojďte honem,

doma nám to voní senem.

Na každého králíčka, čeká čerstvá mrkvička.

Za to mámě slíbili, snad ne jenom na chvíli...

...zláká-li je okolí, nejdřív se jí dovolí.

Štěňátka

Pomoc, milá zvířátka,

hledám čtyři štěňátka.

Psí maminka má už starost,

štěňátka z lumpáren radost.

Zrzka volá, pojďte sem,

jedno kňučí za stromem.

Hledá teď už celý statek, nikdo nedbá, že je svátek.

- Vidím jedno dírou v plotě,

mňouká shora malé kotě.

Mezitím však druhé štěně,

ze džberu se kouká na ně.

Snad najdeme zakrátko, také třetí štěňátko.

Pomáhá i strýček koník, ovečka a malý poník.

Zajíček se zaraduje, na domeček ukazuje.

Štěňátko hru s motýlkem, pozoruje okýnkem.

Pro kocoura je to nezvyk, rozhlíží se, - co ten povyk?

Ve stodole hopsáme,

čtvrté štěně hledáme.

Chytrá myška dobře ví,

co psí mámě poradí.

- Kostička ti naláká,

posledního tuláka.

Kohout dobrou zprávu má, hlasitě ji kokrhá.

- Kykyryký žádné fámy, štěňátka jsou u své mámy.

Kolem boudy pobíhají, maminku už poslouchají.

Děkujem za pomoc všem,

veselým psím štěkotem.

Kočky

Kolik žije v Praze koček?

Na sta.

Přesně 2380505-

a basta!

Daří se jim dobře.

Myši neloví -

pijou kočka-kolu,

jedí cukroví.