Od poporodní deprese k sebepoznání

zobrazeno 370×

Vložil(a): VeruStu, 14. 12. 2019 11.03

Jmenuji se Veronika. Je mi 29 let. Po prvním porodu jsem si prošla poporodní depresí. Úryvek ... Po první neobvyklé myšlence, krátce po narození mého syna, jsem si pomyslela - Co to bylo?! To byla otázka, kterou jsem si pokládal stále častěji. Nastaly další představy s nepříjemnými pocity, které, jako by se na mě nalepily a zůstaly. Například pocit zodpovědnosti, který mě děsil. Hrůza z toho, že nejsem dost dobrá, abych dokázala ochránit dítě. Děs z toho, že jsem něco tak krásného přivedla na svět, ve kterém sama nevím jak žít. Najednou jsem si s hrůzou uvědomila, že nevidím v životě smysl. Tyto první podivné myšlenky s pocity strachu a úzkostí, které mě obtěžovaly na oddělení šestinedělí, jsem brala za poporodní stav. Považovala jsem je za běžnou reakci na chemii, která mi bouří v těle. Také jsem hodně dlouho nespala. Snažila jsem se to přehlížet a nepřikládat tomu význam. Když jsme dorazili s novým členem rodiny domů, nastal shon, který moji hlavu zaměstnával a tak jsem si na kraťounký okamžik myslela, že špatným myšlenkám nastal konec. Jenomže za nedlouho si mě to našlo znovu. Děsivé představy přicházely čím dál častěji. Další a další hrůzné scénáře se nabalovaly na sebe a jako virus mi napadaly a ničily všechny ty krásné, vysněné chvíle. Netušila jsem, proč přemýšlím nad těmito věcmi, když vše teď začíná. Byla jsem novopečenou matkou, měla jsem prožívat nejšťastnější období svého života a místo toho se ve mě zesilovaly pocity úzkosti a strachu. Nechápala jsem, kde se ve mě takové představy vůbec objevují. Postupně vše sílilo. Bylo to všude kolem mě. Z každé situace na mě křičel pocit strachu ze smrti, z bezcennosti. Deprese z toho, co všechno mi bude vyčítat moje dítě. Bude nešťastné a vyčítat mi, že jsem ho přivedla na tento svět. Bude mě nenávidět. Neuvidí žádný smysl v životě tak, jak jsem ho v tu chvíli neviděla ani já? Nemohla jsem mu předat žádnou víru ve smysl života. V nic jsem v tu chvíli nevěřila. V žádný smysl. Ani v nadpřirozeno, ani ve fyzično. Cítila jsem jen svírání hrudníku a pocit, že to nikdy neskončí. Po pár dnech se mi v hlavě rojily doslova hororové příběhy. Jako bych se skutečně v nějakém zlém snu zasekla a nešlo se z něj dostat ven. Když někdo jiný chtěl vyvézt mé dítě na procházku, když jsem měla dojít k doktorovi. Ani nemluvím o nocích, kdy mě můj děs, že mi dítě ve spánku zemře, nenechal spát. Přitom moje dítě krásně spalo šest hodin v kuse. Každý cizí člověk pro mě a moje dítě představoval ohrožení na na životě. Později i blízcí lidé...Konec úryvku. Zjistila jsem, kolik žen si tímto, či podobným stavem prochází. Toto téma je stále až moc tiché na to, jak moc to ovlivňuje ne jen život matek, ale také jejich dětí, které v tomto stavu žijí s nimi. Rozhodla jsem se přestat bát. Chci aby toto téma nebylo cizí matkám, ani jejich rodinám. Proto jsem se s dalšími jedenácti ženami rozhodla napsat krátkou knihu. Vše o knize a i její úryvek si můžete přečíst ZDE. Snažím se knihu financovat formou předprodeje. Bez vaší pomoci tedy nevyjde. Pokud chcete toto téma podpořit, prosím kupte si knihu už teď v předprodeji. Je na to jen pár dnů. Děkuju moc za podporu. Veronika 

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (3 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

všelka, 16. 12. 2019, 11.10

Ani já jsem tento stav po porodu nezažila a neumím si to představit. Držím Vám palce, ať se kniha podaří financovat a může pomáhat

Minnie, 15. 12. 2019, 16.57

Toto se mi pokaždé vyhnulo

patricia077

patricia077, 15. 12. 2019, 11.39

Já jsem naštěstí tímto po žádném z mých porodů netrpěla, musí to být fakt těžké

© 2013 - 2020 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. v pořádku více informací