Jak Manka přetrhla vílí šáteček na dvakrát tři cípy

Ráno pije loupežník pití z trojího koření: pro jistou ruku, rychlé nohy a bystré oči. „Na zítra už, Manko, nebude. Je ho v pytlíku sotva lístek,“ povídá Rumcajs. Manka nakázala Cipískovi, aby ohlídal v jeskyni, a vypravila se trhat koření. Když došla k pasece, slyší ostřicový hlásek, jak vykřikuje: „Jestli nevrátíš, co jsi vzala, spletu ti cestu, že až do konce zabloudíš!“ Manka se podívala přes mlází, a ony tam na pasece stojí proti sobě dvě. První je víla. Ta druhá mladé děvče. V ruce drží džbánek, v něm vrchovatě ostružin. Víla se žene po ostružinách, děvče uhýbá a prosí: „Dopřej mi těch pár žejdlíků, abych se dřív vdala.“ „Co je mi po tvém vdávání,“ tenoučce se zlobí víla. A pořád jak by té druhé vyrazila džbánek z ruky. Manka přeskočila mlází. „Proč bys jí ty ostružiny nedopřála?“ Udělala proti víle krok a ohlíží se po ostružinovém proutku. Víla se rozběhla do lesa. Ještě se zastavila a zahrozila na děvče: „V