Jak císařovna chtěla vzít Mance drahokamínek

Jednou vzkázali Rumcajsovi kamenáři z Turnova, že našli veliký drahokámen. Aby prý jim ho přišel rovně rozrazit. Rumcajs se vypravil. V Turnově dal drahokámen podložit ovčí vlnou a uhodil do něho, až se rozskočil na dva kusy jako zrcadýlko od zrcadýlka. „Ani leštit se to nemusí, jen trochu otřít rukávem,“ řekli kamenáři. Poděkovali, Rumcajs se otočil na patě a namířil si domů. Zrovna pod horou Kozákovem mu blýskne něco do oka. Shýbl se a na dlani mu leží kamínek asi jako bob, když dost naroste. Blýská se jako odprýsklý od sluníčka a jde od něho barva za barvou. Takový drahokamínek. Rumcajs si ho přehodil na dlani. „Vezmu tu drobotu Mance pro potěšení.“ Jen dopověděl, dostal do špičky u boty takovou ránu, až mu skříplo pod patou. Podívá se a stojí před ním mužíček. Nohy si musel vypodložit hrudkou, aby ho bylo do pídě. „To ty?“ povídá Rumcajs. „To já,“ řekl mužíček. Rumcajs přidřepl, aby měl k mužíčkovi blíž.„Jakpak ti říkají?“ Mužíček na to, jako když křísne křišťálem o křišťál: „Metyštek.“ „Sílu máš,“ pokýval hlavou Rumcajs. „A proč jsi mě tak uhodil do špičky?