Jak přežít pubertu svých dětí

zobrazeno 4829×

Vložil(a): Dana Kantorová, 17. 8. 2017 23.54

Puberta neboli adolescence je období, které je úzce spjato i s příchodem krize, která naruší rodinnou harmonii, ale především nadělá chaos v hlavě puberťáka. Období dospívání je jedna z vývojových etap v životě každého člověka, kdy vrcholí procesy fyzického, sexuálního, emocionálního, psychického a sociálního zrání, které mladého člověka dovedou až k období dospělosti. Jak velký je význam vrstevnických skupin? Jak můžeme v tomto období s dětmi nejlépe komunikovat?

Osobní revoluce mladého člověka

Pubertu můžeme s klidem v duši nazvat jako osobní revoluci mladého člověka, který se snaží na svět pohlížet svým vlastním pohledem s tendencí o zviditelnění své vlastní individuality a originality a s cílem co nejdříve se postavit na vlastní nohy. Dospívající mladý člověk prožívající pubertu hledá sám sebe, odhaluje dospělou generací již dávno objevené obzory a dimenze, ovšem pro něho jsou v ten okamžik zcela jedinečné a nové. Uvědomuje si svoji jedinečnost a originalitu vůči jiným osobám, ujasňuje si své postoje a názory, učí se překonávat první překážky a nástrahy, ale často si sám neví rady a reaguje na standardní situace nestandardně. V hlavinkách puberťáků se rodí otázky, jakož i jednoduchá konstatování typu: „Kde jsou dříve nekonfliktní rodiče? Není s nimi k vydržení, pořád mě napomínají a dirigují! To nemají nic jiného na práci, jen se dotazovat, jak bylo ve škole a co známky? Doma nikdo nerespektuje moje soukromí v pokojíčku, pořád abych zavíral za někým dveře, tady v mém doupěti je mi přece nejlíp! U počítače s mobilem v ruce! S Facebookem, Massengerem, Twitterem a Instagramem! Na Viberu a Whatsappu! Tady je to úplná pohoda a hlavně se všema se normálně domluvíš! To je to tak těžké pochopit, že chci mít klid?“

Puberta - adolescence jako období změn fyzických

V období dospívaní neboli adolescence je typické subjektivní vnímání prudkých změn vlastního těla a zevnějšku, což se netýká jen pubertálních holek, ale i chlapců. I ti se naučili pohlížet na sebe do zrcadla, hodnotit se a pečovat o sebe. Vnímání sebe sama a měnících se tvarů siluety závisí na konkrétní představě dospívajícího o tom, co je pro něho atraktivní a přijatelné. Pozitivní nebo negativní přijetí svého nového vzhledu bývá ovlivňováno sebepojetím mladého člověka a jeho sebevědomím, jakož i reakcí okolí z řad především spolužáků a přátel. Názory rodičů, kterými se snažíme povzbudit své dospívající dítě v tomto nelehkém údělu ve snaze formovat jeho zdravé sebevědomí, že právě ono je pro nás nej..., jsou v mnoha případech zcela nemístné až trapné. Je třeba se smířit s tím, že důležitější je názor vrstevníků. Neříkám, že všechny pubertální děti názory rodičů na proměnu svého zevnějšku negují, najdou se i děti, které případné změny konzultují třeba s maminkou, záleží na úhlu pohledu a samotném vztahu mezi rodičem a dítětem.

Z mé vlastní zkušenosti mohu říci, že co se týče pubertálního období mého syna, prošli jsme si spolu obdobím heavy metalu a černočerného oblečení. Jiné barevné odstíny u nás neměly šanci, i když venku bylo třicet pět stupňů plus. Co se týče fyzické změny jeho tělesné schránky, uchvátila ho v deváté třídě doména jménem kulturistika, která jeho křehké chlapecké tělo proměnila a doposud tvaruje v pořádného chlapa. Záleží na úhlu pohledu nás, rodičů, zdali jsme schopni akceptovat to, co naše dítě preferuje, anebo povedeme krutý boj s vlastní krví. Domnívám se, že pokud dospívající dítě nepřekračuje rodiči a společností nastavené výchovné a morální mantinely, hodnoty a zásady a neohrožuje-li své zdraví, mělo by mít možnost realizovat se a hledat svoji vlastní identitu, ač se třeba neshoduje s představami nás, rodičů. 

Puberta - adolescence jako období změn duševních

Viditelné změny a procesy nastávají i v oblasti duševního (psychického) života dospívajícího dítěte. Způsob jejich myšlení je spíše abstraktní (teoretický) a hypotetický (založen na předpokladech a tvrzeních, kterým se ovšem nedá plně věřit). V praxi u nás doma, v domácnosti se dvěma puberťáky, to simuluje situaci, kdy syn přinese domů ze školy horší známku, než jakou očekávají rodiče, a na to konto se snese vlna komentářů a poznámek, že on je v tom nevinně. Vše mu uteklo o půl až jeden bod k lepší známce, učitel taky nestojí vlastně za nic, vše prezentuje z notýsku a on se přece učil. Nikdy si v tomto případě neodpustím otázku: „Kde ses učil, že já, všetečná matka, jsem tento akt přehlídla?“ Dostane se mi odpovědi: „Ve vlaku, o přestávce a na předchozí hodině jiného předmětu.“ A tak se to už točí tři roky, naštěstí syn nenosí špatné známky, jen občas přinese tu horší, než jakou já očekávám, a k tomu pytel chytrých hypotetických řečí. Na druhé straně nutno podotknout, že úvahy adolescentů jsou pohotové, flexibilní, a dospívající děti si excelentně pamatují. Ovšem jen to, co potřebují, co je pro ně přínosné, v žádném případě sem nepatří instrukce a povely rodičů a učitelů. Ty je třeba v rámci vedení důsledné výchovy pořád dokola opakovat a vyžadovat nějakou reakci.

Pořád něco...

Proč jako společná večeře u rodinného stolu a nucená konverzace s maminkou, které absolutně nestačí odpovědi typu: nic, pořád stejně, nevím, asi zítra. Je nesmlouvavá, zvědavá, neustále mě tlačí do dialogu a nakonec se nechá slyšet, že je to s námi puberťáky složité! Ale že i přesto mně má ráda! No to jsem potřeboval slyšet! Vnímání světa kolem sebe je dospívajícími dětmi občas přijímáno s radostí, jindy s nevolí. Všechno kolem se najednou mění, kromě toho, že se změna týká fyzické a psychické stránky, vkrádá se i pocit, že lidé a okolí už není, co to bývalo.

Význam vrstevnických skupin

V období dospívání vzrůstá význam vrstevnických vztahů. Pubescent se začíná osamostatňovat z vázanosti na rodiče, značnou důležitost pro něho mají vrstevníci, s nimiž se ztotožňuje. Tyto vztahy přejímají velkou část prostoru, který byl dříve věnován vztahům v rodině. Tento posun je dán potřebou adolescenta získat podporu pro své názory, chování a jednání, které není vždy v souladu s představami dospělých, a o nichž je dospívající přesvědčen, že tyto získá zejména ve skupině stejně starých a stejně smýšlejících lidí. V adolescenci se referenční skupinou dětí stává skupina vrstevnická a rodina ustupuje do pozadí, někdy se stává i překážkou v pokusech dítěte nalézt vlastní osobnost. Pro adolescenci je typické černo-bílé hodnocení světa a kritický postoj k rodičům a zavedeným výchovným metodám.

Hormonální změny

Za touto osobní revolucí našich dospívajících ratolestí stojí prudké hormonální změny. Ať se nám to zdá neuvěřitelné, puberťáci, kteří jsou většinu času „na ránu“, se v tomto období cítí stejně mizerně jako jejich mnohdy zoufalí rodiče. Ti, kteří jsou vychovaní v relativně stabilní a milující rodině, kde vzájemná komunikace má odjakživa dveře otevřené dokořán, jsou schopni i přes vlastní vnitřní pubertální boje vyslechnout názor svých rodičů. Stejně jako rodič vyslechne názory a postoje, motivace dítěte. Ale dítě k tomu musí být vedeno odmalička. U nás doma jsem také vždy svým dětem sdělovala své postoje, připomínky, ale rovněž i přání a pocity. Už jen proto, aby si uvědomily, že je třeba naslouchat druhým, brát ohledy, být empatický (mít potřebu vcítit se do prožitku jiné osoby) a nepostrádat sociální inteligenci, která je schopností, jak kladně a pozitivně působit na své okolí. Učím své děti, že mít čtyřicet let ještě neznamená, že chci přestat smát se, radovat, snít, plánovat, něčemu věřit, v něco doufat. Dávám jim najevo, že i ve zralém věku mám potřebu těšit se z maličkostí, dělat si radost, milovat a cítit, že jsem milována a akceptována. Že jejich přízeň a pochopení je pro mě důležité. Vedu své pubertální děti k úctě k autoritám, snažím se být pro ně laskavá, přátelská a milující maminka a parťák, na druhé straně jsem vůči nim v pozici rodiče, který má právo vyžadovat, kontrolovat, regulovat a určovat mantinely. A to je v období puberty důležitá dimenze, kterou řeší snad všichni rodiče.

Jak tedy přežít pubertu svých děti ve zdraví?

Udělat si na své pubertální dítě čas. Je důležité dát mu najevo, že jste tu pro něj, kdyby vás potřebovalo. Ať už na rozhovor nebo objetí. Naučit se vnímat, co se aktuálně s dospívajícím dítětem děje, a s tím k němu přistupovat. Naslouchat, co říká, a snažit se mu porozumět. Mnohdy stačí naslouchat a není třeba udílet rady, hodnotit a reagovat. Je dobré vytvářet si průběžně prostor pro komunikaci, organizovat společné činnosti dle zvyklostí, návyku možností a tradic rodiny. Respektovat dospívající dítě, jeho osobní prostor a soukromí. Přijmout jeho styl oblékání, přátele, zájmy a názory. Uvědomit si v tomto kontextu, že respekt samozřejmě končí tam, kde začínají stanovená nebo domluvená pravidla, normy a mantinely, které je nutno v rámci výchovy mladého člověka dodržovat. Duchapřítomně diskutovat s dítětem o nastavených pravidlech a hranicích, které by měly být adekvátní, hmatatelné, racionální. Nezbytnou součástí pravidel jsou i sankce a důsledky při jejich překračování, které by měly být jasné, přímé a spravedlivé. V ideálním případě nastavené společně s dítětem.

Důvěřovat dospívajícím adolescentům někdy vyžaduje od rodičů hodně odvahy a sebeovládání. Projevem důvěry je rozhodnutí pustit dítě na akci, která rodičům nahání strach (diskotéka, večírek, půjčení auta, odjet na víkend a nechat dítě doma).

Milujme své puberťáky

Ačkoliv je puberta složité období pro všechny zúčastněné, dejme svým dospívajícím dětem najevo, že je máme rádi a záleží nám na nich. Dovolte svému milovanému dítěti vyrůst a k jeho osamostatňovacím projevům přistupujte citlivě. Období, kdy jste řídili celý jeho život, už skončilo. A to je dobře. Pro vás i pro něj. Vaše dítě se potřebuje osamostatnit, aby bylo schopné žít život mimo rodné hnízdo, a vy máte také nárok na užívání si vlastního života!

 

Máte také své vlastní zkušenosti se svými puberťáky? Jak vám to doma funguje? Případně máte ještě živě v paměti své vlastní dospívání?

Máte nápad na téma, o kterém bychom měli napsat? Pošlete nám ho.

Sdílejte:   | 
1

Diskuze k této stránce (21 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Žofinka

Žofinka, 4. 6. 2018, 7.25

Já byla pěkné kvitko

Zdeňka S., 30. 5. 2018, 13.44

Tak na tohle období už se vysloveně těším :)

martinazab, 18. 9. 2017, 20.41

Som zvedavá. Ja som bola v puberte hrozná

Fuga

Fuga, 4. 9. 2017, 18.03

čas si musíme udělat na každé dítě, akorát u těch starších na to člověk možná trochu zapomíná .-)

Mygara

Mygara, 1. 9. 2017, 7.25

přežít to jde, hlavně, každé dítě je úplně jiné, syn byl v pubertě hrozný a před ní byl milé dítě, dcera to měla naopak .-)

Petra Schoberová, 24. 8. 2017, 18.00

Už se těším když si vzpomenu na svoji pubertu ajajaj

Eliška Kozlova, 21. 8. 2017, 6.26

To bude těžká zkouška i pro me, vím a všude to vidím kolem sebe: "Důležité je mít pevně nastavené hranice, ideálně i s ditetem (pubertakem) a ty dodržovat!" - Jenomže ja jsem pravý opak generála, takže si x-krat denně musím opakovat, ze nesmím ustupovat - ještě ze pubertaci nejsou tak roztomilý jako třeba batolata

Alexandra, 21. 8. 2017, 8.07

Ja věřím, ze kdyz se ted jako batolata, predskolaci, školáci.. naučíme spolecne věci řešit a domlouvat se, tak to muze fungovat i v pubertě. Domluvit se na určitých pravidlech a hranicích vzájemně, ne rozkazem. Myslim, ze je důležité, aby dítě vědělo, ze za námi muze kdykoliv s jakýmkoliv problémem nebo i radosti přijít. Uvidíme, az nam deti dorostou, co ten čas přinese.

Kikinka30, 19. 8. 2017, 13.07

Já si zila asi od 16 po svem,konicky plavani,lyze a kamaradi,jo,bylo to fajn obdobi,zadne starosti...n

Aliisha

Aliisha, 18. 8. 2017, 20.58

No tak na pubertu se netěším. Já jsem byla ok, ale můj sourozenec měl hroznou pubertu

Tenderka, 18. 8. 2017, 13.22

niekde som citala, ze puberta musi prist, aby rodicom nebolo luto, ze deti vyletia z hniezda

Petra Schoberová, 24. 8. 2017, 18.01

Naši partneři

© 2013 - 2018 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. v pořádku více informací