Jsem taky proti. Ja jsem do skoly chodila rada a mela jsem tam kamarady. Tak nevim, proc bych to mela u sveho ditete menit. Navic se dite vic osamostatni a ziska si respekt k autoritam. A dite se nezblazni par hodin bez matky, prave naopak.

Za mě domácí vzdělávání ne, ani ne kvůli samotné výuce, ale kvůli tomu, že dítě přijde o kontakt se svými vrstevníky. Ne, že by mi vadilo, že nebude mít kamarády ze školy, ale přeci jen ho tyto vztahy formují a zároveň se osamostatňuje.

Já bych si asi netroufla

Jsem pro, ale nesmí se nic ošidit.

O domácím vzdělávání uvažuji, avšak rozhodnuta nejsem, naštěstí máme ještě rok čas. Nebojím se, že bych nezvládla zavést režim, spíše mě trápí fakt, že bych musela zvládat i roli kuchařky, uklízečky.

Já bych řekla, že to, že mé dítě bude vyučovat vystudovaný pedagog ještě nic neznamená. Vím to sama za těch několik let ve školách. Prostě pokud ten člověk pro to nemá cit, učit děti, tak je úplně jedno i kdyby měl 5 vysokých škol.. Že by dětem chyběl sociální kontakt? Toho bych se také nebála. Za mě je plus, že dítě se učí praxí! A že se rozvrh může přizpůsobit jeho potřebám. Osobně bych se trochu bála, zda bych dokázala synovi zavést nějaký režim a také po finanční stránce nevím, jak bych to dělala. Učit syna a chodit pracovat by asi nešlo.

O domácím vzdělávání jsem uvažovala, nakonec mě odradilo, že tady nemáme v blízkém okolí žádnou "spřízněnou" školu, která by nám je zaštítila. Tak jsem dceru dala do klasické státní školy s tím, že nebude-li tam výrazně spokojená, tak to ještě promyslíme. Kde vidím propast mezi školou a domovem, je ten čas strávený v lavici. Když byla dcera nemocná a učili jsme se doma, to co oni dělali ve škole 4 hodiny, jsme zvládli do 2 hod., takže je mi líto, že chytré děti, tam musí sedět, než si něco vypracují i ty pomalejší...no a teď do toho ta plánovaná inkluze